13 prosince 2013, 13:47

Rusko jako konzervativní velmoc

Rusko jako konzervativní velmoc

Ruská federace si stanovila v oblasti zahraniční politiky nový cíl. Chce se stát obráncem konzervativních hodnot. Oznámil to Vladimir Putin.

Konzervativní ideologie, pod nátlakem pozitivní diskriminace a protěžování domnělých práv menšiny na úkor většiny ve jménu demokracie, má ve světě stále méně zastánců. Někdejší konzervativní bašta – Velká Británie – nevydržela tlak a stal se z ní vzor multikulturalismu.

Ani Vatikán, jak si stěžuje nemalý počet katolíků, není tím, co bývat. Pobouřilo je, například, nedávné prohlášení papeže Františka, že římskokatolická církev by měla projevit milosrdnost vůči homosexuálům. Takový výrok z úst samotného pontifika byl dříve nemyslitelný.

Právě proto by Rusko chtělo zvednout konzervativní prapor na aréně mezinárodních vztahů. Naznačil to ruský prezident Vladimir Putin ve svém každoročním poselství o stavu země, které přednesl 12. prosince v Georgijevském sálu v Kremlu.

Dnes se v mnohých zemích přehodnocují morální a mravní normy, jsou vymazávány národní tradice a odlišnosti národů a kultur. Od společnosti se nyní požaduje nejen rozumné uznání práv každého na svobodu vyznání, politických názorů a soukromí, ale také povinné uznání rovnocennosti, jak by to nebylo zvláštní, dobra a zla, rozdílných ve svém smyslu pojmů. Podobný rozpad tradičních hodnot „seshora“ má nejen negativní následky pro společnost, ale je také od základů antidemokratické, protože je realizován na základě abstraktních, teoretických ideí, proti vůli společenské většině, která neschvaluje probíhající změny a navrhované revize,“ uvedl ruský prezident.

Jak dodal, s odkazem na ruského křesťanského filozofa Nikolaje Berďajeva, smysl konzervatismu nespočívá v tom, že brání v pohybu směrem kupředu a nahoru, ale v tom, že brání pohybu směrem dozadu a dolů, k chaotické temnotě, návratu k prvobytnému stavu.

My víme, že ve světě je stále více lidí, kteří podporují naší pozici na obranu tradičních hodnot, které tisíciletími tvořily duchovní a mravní základ civilizací, každého národa: hodnoty tradiční rodiny, skutečného lidského života, včetně náboženského života, života nejen materiálního, ale i duchovního, hodnoty humanity a různorodosti světa,“ dodal Vladimir Putin.

Konzervatismus je v posledních letech trendem ruské politiky. Jak na domácí scéně, tak na té zahraniční. Bylo by chybou se domnívat, že naplněním této politiky jsou pouze soudní procesy á la Pussy Riot. Ruský stát prohlubuje partnerství s pravoslavnou církví – nedávno kupříkladu poslankyně Jelena Mizulinová navrhla, aby v preambuli ústavy bylo uvedeno, že pravoslaví je „základ národní a kulturní svébytnosti Ruska.“

Konzervativní přístup k mezinárodním vztahům Moskva prosazuje dlouhodobě. Rusko trvá na striktním dodržování mezinárodního práva a jeho normách. Ruská diplomacie se razantně postavila proti ořezání územní celistvosti Srbska a vzniku Kosova. Stejně zarputile odmítá jakoukoliv silovou intervenci do záležitostí suverénních států. Svou tvrdou pozici Rusko ukázalo případě v Sýrie.

V Sýrii bylo mezinárodní společenství postaveno před osudovou volbu: buď pokračovat v rozmělňování světového uspořádání, ve vítězství práva silnějšího, v pěstním právu, znásobení chaosu, nebo kolektivně přijímat odpovědná řešení. Považuji za náš společný úspěch, že volba byla založena právě na základech fundamentálních principů mezinárodního práva, zdravého smyslu a logiky světa. Podařilo se nám vyhnout, alespoň k dnešnímu dni, vnějšímu vojenskému zásahu do syrských záležitostí a rozšíření vlny konfliktu daleko za hranice regionu. Rusko se na tomto procesu velmi zásadně podílelo,“ sdělil Putin ve svém poselství.

Jak zároveň uvedla ruská hlava státu, „jak ukazuje situace okolo Sýrie a nyní i Íránu, jakýkoli mezinárodní problém může být a musí být řešen výlučně politickými prostředky, bez použití silových opatření, které nemají perspektivu a vyvolávají odpor u většiny zemí světa.

Právě úspěchy v oblasti mezinárodních vztahů ukazují, že Rusko má potenciál stát se konzervativním pilířem světové politiky, jenž může umravňovat krvelačné choutky slábnoucích západních impérií.

  •  
    a podělit se