17 ledna 2015, 10:03

Turecko musí být připraveno integraci s EU odmítnout

Ahmed Davutoglu

Ahmed Davutoglu

Ahmed Davutoglu

Když v Paříži proběhl Pochod jednoty za účasti hlav zahraničních států, předseda turecké správy pro věci náboženské Mehmed Germez prohlásil, že „na vraždy lidí musí světové společenství pohlížet jako na zločin, nezávisle na národnost, nebo vyznání obětí“.

Dodal, že „na jedné straně bylo během posledních deseti let v islámském světě zabito 12 milionů lidí, a na straně druhé, 12 lidí bylo zabito v Paříži“.

„Vidíme lidi, kteří nic neříkají o vraždě 12 milionů“, zdůraznil Germez. „Oni ale protestují proti vraždě dvanácti lidí. Pokud svět nebude na vraždy lidí reagovat nezávisle na víře a národnosti obětí, tak je lidstvo odsouzeno“, dodal.

Když známý mediální magnát Rupert Murdoch na Twitteru napsal, že „muslimové musí nést odpovědnost za džihádismus“, následovala ostrá reakce tureckého premiéra Ahmeda Davutoglu, který poznamenal, že „takové chápání kolektivního zločinu se stalo příčinou vzniku nacistického hnutí“.

A celkově, jak už dávno zaznamenávají sociologové, v Evropě a v USA se nepřátelství k Islámu nejenom zesiluje, ale tato tendence získává stabilní charakter. Není to móda, ani marginální proud. Ta skutečnost, že nyní je touto náladou nakažena evropská „střední třída“, která byla dříve považována za tolerantní, je právě to, co nejvíce znepokojuje obránce práv muslimských migrantů, kteří v té, či oné zemi žijí už dvě, nebo tři generace. A tento problém už je systémového charakteru.

Upozorňujeme na tento problém ještě z jednoho důvodu. Když Turecko zahájilo dialog o integraci do EU, byla Evropa kvalitativně jiná a mnozí politici věřili, že Evropa, stejně, jako USA, ve svém „tavícím kotli“ pro všechny zajistí jak rovná práva, tak i rovný status. Nyní v Evropě existují do očí bijící faktory stimulující islamofobii. V mnoha evropských zemích střídají socialistické nebo liberální politiky u moci politici z krajně pravicových stran, kteří předchozí myšlenky tolerance odmítají: uzavírají muslimským migrantům cestu do evropského kulturního a veřejného prostoru a sami přitom nemají v úmyslu prohlubovat své představy a znalosti o islámu a o muslimech. Proto, když ministerský předseda Davutoglu na setkání s představiteli tureckých obcí v Berlíně vystoupil s prohlášením o tom, že „dříve, či později se republika stane plnohodnotným členem EU“, a že „země k získání tohoto statutu provádí všechny potřebné reformy“, okamžitě vznikají otázky. Turecko se skutečně snaží přizpůsobovat evropským standardům liberálního typu, avšak když samo u sebe doma tento proces dokončí, může těchto svých standardů vzdát sama Evropa. A v takovém případě bude muset Turecko znovu nastoupit cestu nových reforem, na což bude třeba značné množství času.

Z tohoto důvodu nemůže být evropská integrace pro Turecko hlavním vektorem zahraniční politiky, jak to Davutogluova vláda deklarovala. Kromě výše uvedeného, podle docenta z University Kirsehir Kiyursata Zorglu, se Turecko nehodlá vzdát části politické a ekonomické suverenity, což by bylo v případě vstupu do EU nutností. Podle jeho názoru musí Ankara aktivněji rozvíjet vztahy s blízkými zeměmi, včetně Ruska a euroasijského prostoru a mít hlavu k tomu, aby „gramotně vyhodnotila výhody a ztráty plynoucí z členství v EU“. K těmto slovům tureckého analytika není co dodat.

  •  
    a podělit se