V rozhovoru pro Sputnik se Čarnogurský vyjádřil také k reakci světových vůdců na pozvánku na moskevskou Přehlídku Vítězství, která proběhne 9. května a prozradil, jak je Slovensko postiženo protiruskými sankcemi a proč podporuje ruskou podporu.
Příjezd Sergeje Lavrova na Slovensko můžeme hodnotit jako přesvědčivý signál dobré kvality slovensko-ruských vztahů. A to, že to bude potvrzeno v den 70. výročí osvobození Bratislavy, kdy ruský ministr zahraničních věcí položí věnec u památníku padlých sovětských vojáků na Slavíně, je velmi symbolické. Všichni diskutují o tom, zda by měl prezident Kiska 9. května odjet na oslavy do Moskvy. Na prezidenta se obrátily skupiny intelektuálů. Jedna z nich ho vyzývala, aby nikam nejel a druhá ho, naopak, přesvědčovala, že by měl navštívit hlavní město státu, který Slovensko osvobodil od nacismu. Prezident se nakonec rozhodl, že nepojede. Předpokládalo se ale, že místo něho do Moskvy pojede premiér Robert Fico. Avšak, i tato otázka byla, jak to chápu, odložena do návštěvy ministra Lavrova. Můžeme očekávat, že ruský ministr bude v Bratislavě jednat ještě o jedné otázce, která se týká ambiciózního slovenského cíle prosadit na post generálního tajemníka OSN ministra zahraničních věcí Miroslava Lajčáka. Pro Slovensko je mimořádně důležitá ruská podpora, protože Rusko má právo rozhodujícího hlasu v Radě bezpečnosti OSN.
Myslím si, že k setkání s premiérem Ficem určitě dojde. Co se týče prezidenta Kisky, tak tam už o tom tolik přesvědčen nejsem. Před měsícem toho v Kyjevě hodně namluvil o účasti Ruska v ukrajinském konfliktu. Neumím si jednoduše moc dobře představit, jak by své výroky ruské straně vysvětlil… To je ale problém hlavy státu. Ukrajinská krize se pochopitelně stane hlavním tématem jednání ministra Lavrova v Bratislavě. Slovenské vedení pravděpodobně vysvětlí, s jakým dilematem se zde střetlo. Na druhé straně, Ukrajina je pochopitelně náš soused a bratrský slovanský národ, kterému pomáháme. Při tom se otevřeně nesnažíme podporovat nový ukrajinský režim a účastnit se místních oligarchických sporů. Na jedné straně, pod tlakem Bruselu realizujeme reverzní dodávky zemního plynu na Ukrajinu a na druhé straně prohlašujeme, že jsme proti dodávkám zbraní ukrajinské armádě, a že na Slovensku nebudou vojenské základny NATO na podporu kyjevské vlády. Myslím si, že během bratislavských jednání mohou zaznít názory na cesty řešení ukrajinské krize. Zajímá nás, jakou budoucnost ukrajinského státu vidí ruská strana.
Bezpodmínečně! U nás ale vznikla taková zvláštní situace. Když se premiér Robert Fico nachází doma na Slovensku, tak sankce tvrdě kritizuje. Jakmile však přijede do Bruselu, tak nakonec se všemi ostatními hlasuje pro jejich prodloužení. To už já ale raději nekomentuji. V jakémkoliv případě však nemůžeme nevidět, že odvetné ruské embargo už značně poškodilo jak naše exportéry, tak i naši ekonomiku jako celek. Existují jednoduše děsivé příklady. Podnik Gemermilk RS, s.r.o. Rimavská Sobota je mlékárna, která dodávala sušené mléko do Ruska. Tento podnik fakticky ztratil dvě třetiny exportu a větší část zaměstnanců byla se 40% mzdou poslána domů s tím, že výroba byla prudce snížena. Stejně smutný osud potkal i slévárenskou firmu Railway Casted Components v Prakoviciach na Spiši, která vyrábí odlitky pro ruské železniční odvětví. Tento podnik byl orientován na export do Ruska a nyní je 400 zaměstnanců na nucené dovolené s neúplnou mzdou. A takových příkladů není málo.
Ne. Na Slovensku nedochází k takovým jevům, jako v Čechách. Tam se přeci dnes ozývají hlasy, že k žádnému osvobození v roce 1945 nedošlo a místo jedné okupace došlo k okupaci jiné — sovětské. Na Slovensku žádné takové „názory" naštěstí nejsou slyšet.
