Nindžucu si staletí po svém vzniku získalo popularitu a dnes se praktikuje na celém světě — už v podobě sportovního zápasu. Určitá aureola tajemství mu ale zůstala.
Nedávno uplynuly tři roky od té doby, co íránské úřady uzavřely teheránské byro agentury Reuters po tom, co zveřejnila zprávu o tom, že v Íránu údajně cvičí oddíl profesionálních ženských zabijáků nindža. Po zveřejnění příspěvku pod titulkem Tisíce žen-nindža trénují, aby se staly íránskými zabijáky, prohlásil íránský ministr kultury, že činnost teheránského byra Reuters v Íránu končí, a požádal 11 jeho pracovníků, aby odevzdali novinářské karty.
V exkluzivním interview pro Sputnik Persian o činnosti teheránského Centra nindžucu hovoří jeho vedoucí a hlavní trenér Akbar Farají.
Sputnik: V poslední době projevují v Íránu představitelky krásného pohlaví zájem o tradiční východní zápasy, mimo jiné o nindžucu. S čím to spojujete?
Farají: Ve skutečnosti nezačaly íránské ženy projevovat zájem o nindžucu teprve v poslední době, ale už poměrně dávno. Oficiálně už trénuji ženy 12 let. Jinak se nindžucu rozšířil v Íránu už před více než 20 lety. A rozvíjí se v té podobě, v jaké se tento druh zápasu praktikuje ve všech jiných zemích, včetně Ruska.
Nebudeme se tajit tím, že o vaší škole jsme se dozvěděli po tom skandálu, který vypukl kolem reportáže připravené jednou ze zahraničních agentur. Informovalo se v ní o tom, že íránské příznivkyně nindžucu byly označeny za tajné zabijačky na stráži Islámské republiky. Opravdu k tomu nebyl žádný důvod?
Ale kdepak, tahle formace je ze sta procent lživá. Ani tahle, ani žádná jiná informace o našem centru uveřejněná v příspěvku agentury Reuters neodpovídá skutečnosti! Jsme sportovní zařízení. Posuďte sami: naše činnost odpovídá pravidlům schváleným nejen íránskou Federací zápasů, ale i světovými zákonodárnými institucemi nindžucu. Nás mimochodem kontrolují. A nejsme v žádném spojení se žádnými vojenskými organizacemi. Proto jsem jako trenér a sportovní funkcionář zodpovědný za fyzickou a mravní výchovu 10-11 tisíc příznivců nindžucu v celém Íránu neodůvodněnými obviněními z toho, že připravujeme assasiny pobouřen. Pochopte, nejsem žádný terorista, jsem sportovní trenér.
A té ženě, která ke mně přišla z Reuters na trénink, aby napsala reportáž, se mě podařilo oklamat. Řekla, že se chystá ve svém příspěvku vyprávět o tom, jak íránské ženy, věnující se sportu a zápasům, tráví volný čas. O jejích záměrech jsem proto nepochyboval a povolil jsem jí v naší tělocvičně fotografovat. Kdybych jen věděl, jak to pro mne dopadne, nikdy bych jí nedovolil nejen fotografovat, ale vůbec bych s ní nemluvil.
V důsledku povyku, který vypukl kolem sportovní školy mistra Akbara Farajiho se počet zájemců o trénink v jeho škole za tři roky prudce zvýšil. Sám trenér nám řekl, že o to, co dělá, projevili zájem dokonce i v Evropě.
