Summit Ukrajina-EU, který se konal v Kyjevě, ovšem ukázal to, co je jasné už dávno: Evropa chce, aby se Ukrajina zachránila sama. S přihlédnutím k postoji současných ukrajinských úřadů je to vlastně rozsudek.
Summit v Kyjevě byl pro Petra Porošenka důležitější mnohem víc z vnitropolitických důvodů, než z hlediska zahraničněpolitického, píší ruské noviny Vzgjad.
Naděje na to, že Evropa bude rozšiřovat svou pomoc Kyjevu a stupňovat nátlak na Moskvu, už jsou pro Kyjev jen takovým „divadýlkem", je jasné, že EU nemůže a nechce dát víc, než už slíbila: úvěry a zahraničněpolitickou podporu poskytla, sankce proti Rusku platí a s ničím navíc Kyjev počítat nemůže. Zatímco Kyjev zajímá právě to, co není — mírovými silami počínaje a bezvízovým režimem konče. Porošenko s Jaceňukem naléhají, žadoní, div ne žádají, odpovědí je ale stále důtklivější připomínání toho, že jsou nezbytné reformy a plnění minských dohod.
Otázka mírových sil není na programu — „Naše diskuse o možné mírové misi byla velice realistická. Víme o očekáváních Ukrajiny, dnes ale vojenskou misi poslat nemůžeme, o takovém projektu jsme v Evropě nejednali", řekl Tusk.
„Otázka vstupu Ukrajiny do EU není na nejbližším programu", řekl Juncker.
Sankce proti Rusku budou platit dál, v červnu ale bude EU jednat o jejich prodloužení, zpřísnění nebo zmírnění a vycházet přitom bude z plnění minských dohod.
Pokud jde o bezvízový režim, nic konkrétního Ukrajině neslíbili. Hlavní patos vystoupení Tuska a Junckera spočíval v tom, aby přiměli Kyjev k reformám. Evropa dává Kyjevu jasně na srozuměnou, že musí plnit minské dohody a současně realizovat reformy — to je ovšem naprosto nesmyslný požadavek s přihlédnutím k tomu, že reálně stabilní příměří na Ukrajině neexistuje, elity jsou roztříštěné, ekonomika se jen těžko brání naprostému krachu a kyjevské úřady nemají v úmyslu jednat s Novorissií.
To, že se angličtina ozývá na zasedáních ukrajinské vlády častěji, než mateřština třetiny obyvatel této země (v běžném životě je to jazyk většiny), je nesporně velký úspěch Porošenka a Jaceňuka. Svědčí ovšem o atlantizaci, nikoli o eurointegraci Ukrajiny a je to nejlepší důkaz toho, proč ze země utíkají celé regiony a tato zem je odsouzena k rozpadu.
Situace na Ukrajině je dnes velice nejistá, přičemž výhradně z vnitropolitických důvodů. Reálná perspektiva eurointegrace Ukrajiny už dnes prakticky na programu není. A za těchto podmínek už nejvyšším představitelům EU nezbývá nic jiného, než vystupovat jako tým psychoterapeutů, což znamená říkat Kyjevu uklidňující slova a jen čekat, jak se budou dál vnitřní ukrajinské události vyvíjet.
A tento vývoj bude žalostný — neustávající boj o moc na pozadí poklesu ekonomiky nevyhnutelně způsobí, že brzy začnou na Ukrajině hledat viníky toho, proč eurointegrace zkrachovala.