Byl stíhacím letcem, kulometčíkem, rozvědčíkem, bojoval v Rumunsku, Bulharsku, Jugoslávii, Maďarsku a Rakousku. Těsně na konci války vstoupil spolu s 2. mechanizovaným sborem legendárního generálporučíka Sviridova na území Československa, účastnil se bojů o Brno. Vladimir Hrozný se se svými vzpomínkami svěřil radiu Sputnik:
Bitva u Milína nedaleko Příbrami, která se odehrála ve dnech 9. — 11. května roku 1945, je pokládána za poslední bitvu druhé světové války. S těžkým zraněním hlavy se Vladimír dostal do nemocnice. Když ho propustili, odjel do Prahy, kde potkal Jindru Novákovou, svou první manželku. Musel si vybavit československé občanství. Po svatbě odjeli manželé do Sovětského svazu, Jindře se tam ale nelíbilo a tak se vrátila do Československa. Vladimíra ale zpátky nepouštěli. A tak se rozhodl, že uteče přes ukrajinsko-slovenskou hranici, chytili ho ale a odsoudili na tři roky. Pak se o to pokusil znovu, a znovu ho chytili. Za to už dostal deset let. Po Stalinově smrti byl propuštěn a odjel do Československa. Ukázalo se ale, že jeho manželka se znovu provdala. Jeho druhá manželka, paní Hrozná, byla starší o 27 let.
Co si myslí ruský Čech o kampani v českém tisku, jejímž cílem je přešetření výsledků války a úlohy Sovětské armády v porážce fašismu?
„V Česku bojuju za Rusko", říká 92letý Vladimír Hrozný. „Člověk prostě nemůže číst všechny tyhle „studie", ve kterých se tvrdí, že Československo osvobodili od hitlerovců Američané, že je to v první řadě jejich zásluha. Stejně jako rumunská armáda, jako vojáci Vojska polského se samozřejmě bojů zúčastnili. USA dokonce bombardovaly česká města. 14. února roku 1945 bombardovaly Prahu. To všechno bylo. Sovětská armáda ale zaplatila za svobodu českého a slovenského lidu životy svých 140 tisíc vojáků a Američanů tu zahynulo…116. Jsou to nesrovnatelné ztráty. Přestože samozřejmě chápu, že smrt třeba jen jediného člověka, znamená ztrátu celého světa…"