Slovenskou mediální scénu rozčeřila ústavní žaloba Denníku N, který požaduje po vládě, aby ho neignorovala. Je podle vás korektní, aby novináři žalovali politiky u ústavního soudu, protože s nimi nemluví?
Róbert Sopko: Podle mého názoru jsou Denník N slepé noviny, které vidí pouze na jedno oko. Jsou na slovenské mediální scéně absolutní ultras. Liberalismus a zaujatost, to jsou dva základní aspekty, na které se modlí Denník N. Osobně mě nepřekvapuje, že vláda odmítá diskutovat s novináři z tohoto deníku. Jejich zpravodajství je podle mě zaujaté a nevyvážené, a to nejen pokud jde o Fica a jeho vládu.
Myslím si ale, že každé médium, i takové jako je Denník N, má právo se soudně domáhat čehokoli, pokud má pocit, že jsou jeho práva porušena. Soud je zde právě od toho, aby posoudil, jestli k takovému porušení skutečně došlo.
Podle organizace Reportéři bez hranic je Slovensko na 14. místě v žebříčku svobody tisku. Jaká je situace ve skutečnosti?
Tak jako ve všem, i v tomto dogmatu je velká část pravdy. Ano, je to skutečně pravda, můžete si založit médium a v něm si v zásadě můžete psát nebo hovořit, co chcete. Odvrácenou stranou je, že k tomu potřebujete hodně peněz. Realita je proto taková, že ve skutečnosti pár bohatých lidí, kteří mají na to, aby financovali média, rozhodují, které názory dostanou prostor.
V konečném důsledku se to má tak, že finanční skupina Penta (která vlastní deník SME) a nebo nadnárodní korporace ESET (která financuje Denník N) rozhodují o tom, co si čtenáři budou moci přečíst, s názorem koho se seznámí a s jakým ne.
Je na Slovensku problém zveřejňovat informace, které neodpovídají mainstreamu?
Zveřejňovat lecjaké informace není problém. Problém je, kde je zveřejnit.
V poslední době je terčem útoků slovenský měsíčník Zem a Vek. Co za nimi stojí?
Co jim jiného zbývá? Tento měsíčník přináší názory, které jsou z jejich pohledu nepřijatelné a nežádoucí. A co je z jejich pohledu nejhorší, značná část obyvatelstva s těmito názory souhlasí.
Existuje tedy na Slovensku cenzura?
Problém je mnohem širší. Když správně nastavíte společenské a názorové klima, tak cenzuru nepotřebujete. Autocenzura bude pracovat mnohem lépe a spolehlivěji. U nás, právě kvůli 25 rokům, kdy tu úplně chyběla mediální opozice, se podařilo vypracovat tento koncept do dokonalosti.
Máme vybudované tak zvaná "názorová" média, ty mají sít těch vhodných poradců a lidskoprávních aktivistů, které osloví vždy, když potřebují, aby zazněl ten správný názor. Dohromady to nebude ani sto lidí, kteří systematicky už dvě desetileté formují veřejný názor na Slovensku.
Situace se však začíná měnit. Vznikají nová média, jako je například naše, které má v podstatě pouze jednu ambici: nechat zaznít hlas těch, kteří v mainstreamu nedostanou prostor. Ať si potom každý udělá závěr sám.
