Z hlediska profesora Hedlunda, nátlak na prezidenta Ukrajiny Petra Porošenka roste, nehledě na všechny jeho pokusy udělat pořádek ve vlastní zemi. A stává se stále jasnější, že jeho „přátelé" na Západě nehodlají Ukrajině poskytovat žádnou podstatnou podporu.
Místo aby pomáhaly Ukrajině, soustředily se západní země na potrestání Ruska sankcemi a na obvinění na adresu ruského prezidenta, píše dále Hedlund.
V politických debatách by to možná Západu prospělo, Ukrajina však z toho žádný užitek nemá. A pokusy pranýřovat Putina v konečném důsledku jenom „zesílily bolest", protože uzavřely všechny cesty ke kompromisu a usmíření, soudí Hedlund.
Západ však odpovídá na podobný vývoj událostí zpřísněním sankcí proti Rusku. Z hlediska Hedlunda je to „mimořádně cynická hra" a „historický rozsudek" podle jejích výsledků bude tvrdý.
V dalším vývoji událostí hrají klíčovou roli dva činitele, pokračuje autor. Jeden z nich spočívá v tom, že s vojenskými akcemi na Donbasu musí být skoncováno. Druhý činitel spočívá v nutnosti domluvit se s věřiteli o odlehčení břemene dluhů.
Oba tyto činitele jsou mezi sebou úzce propojeny — mj. „tím nejzhoubnějším následkem" vojenských akcí na Donbasu je „úplná neurčitost" v tom, co se týče budoucnosti Ukrajiny. A přitom stálá hrozba eskalace konfliktu odrazuje investory, kvůli čemuž hrozí zemi zbídačení.
Hedlund připomíná také o jednáních Kyjeva s věřiteli: nebudou-li úspěšná, ocitne se Mezinárodní měnový fond v těžké situaci a je docela možné, že bude muset odložit zaplacení slíbených úvěrů.
Švédský profesor je toho názoru, že jak vojenský, tak i ekonomický faktor je úzce spojen s Ruskem. Přitom podle jeho názoru by mohlo Rusko projevit větší pružnost v dialogu s Ukrajinou. Má ale Rusko být tak úslužné? To je velká otázka, soudí expert.
