Vždyť místo aby společným úsilím zastavilo postup teroristů Islámského státu z Blízkého východu do Evropy, Ministerstvo zahraničí USA trvá i nadále na válečném tažení proti syrskému prezidentovi Bašáru Asadovi.
Proto nyní jako nikdy předtím je nutná kooperace mezi EU a jejími sousedy. Nicméně Brusel velmi lehkomyslně naložil s periférií, jejíž stabilita je pro Evropu velmi důležitá z hlediska geopolitického. NATO se za souhlasu EU zabývá tím, že si měří síly s Ruskem v Pobaltí a na Černém moři, jako kdyby byla Třetí světová válka už na prahu, místo aby poslala vojska tam, kde jsou nejvíce potřebná: na syrsko-tureckou hranici a do oblastí s kurdským obyvatelstvem, kde Islámský stát bez překážek zničil celá města.
Dosud těžko kontrolovatelný vjezd lidí, jejichž osobní údaje ani záměry se nedají ověřit, představuje pro celou Evropskou unii a Balkán dodatečnou hrozbu bezpečnosti. Velká Británie a Francie si tento problém uvědomují snad lépe než Německo a Rakousko, kde politici apelují prostřednictvím masmédií k „humánnosti", a přitom aktivně podporují fanatiky, anebo alespoň dovolují je zásobovat zbraněmi.
Evropské unii hrozí brzká krize legitimity, protože její politika je nanejvýš rozporuplná: na jedné straně pochodují Evropané svorně ulicemi, aby uctili památku obětí teroristického činu proti Charlie Hebdo a chtějí zavést prohlídku osobních věcí na nádražích; na straně druhé, mohou bojovníci v dost velkém počtu volně překračovat vnitřní hranice bez jakékoli kontroly, protože předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker chce zachovat Schengen i přes mimořádné zahraničněpolitické okolnosti.
Až dosud se EU definovala jako „mírová velmoc". S ohledem na nynější události a předpokládanou operaci v Sýrii se to ale potvrzuje jen nečetnými fakty.
* Stefan Haderer je politolog a kulturní antropolog z Vídně. Názor autora se nesmí shodovat s názorem redakce. Příspěvek byl poprvé uveřejněn v novinách Wiener Zeitung.
