Stejně jako folly (neboli rozmary — nevelké budovy, postavené obvykle pro palácové a parkové soubory — pozn.red.) v Anglii XVIII. století, byly neobyčejné sovětské autobusové zastávky jako experimenty pro něco rozsáhlejšího. Pro místní sochaře, architekty a stavbaře umožňovaly prověřit svůj tvůrčí potenciál, říká se v článku.
První zastávky, kterých si Christopher Herwig všiml, se nacházely v Litvě. Byly podobné domečkům pro panenky — zepředu otevřené betonové krabičky, nabarvené pastelovými barvami. A čím dále se pohyboval fotograf, tím zvláštnější byly stavby. Zastávky v Kazachstánu nazval fotograf "úplně bláznivými", píše se v článku.
„Zdálo se, že každá zastávka má neopakovatelnou individualitu. To mne donutilo pochopit, že za železnou oponou a klišé o Sovětském svazu, na kterých jsme vyrostli na Západě, tady (v SSSR — pozn.red.) byly miliony lidí, kteří snili a rozvíjeli tvůrčí hranice", uvádí Guardian názor Christophera Herwiga.
Jedny z nejneobyčejnějších zastávek se nacházejí v Abcházii, nedaleko od Picundy na pobřeží Černého moře, kde se nacházela chata sovětského prezidenta Nikity Chruščova, píše vydání.