Takový je názor vědeckého pracovníka indického ústavu obranných výzkumů a analýzy (IDSA), politologa Abhijita Singha zveřejněný v časopise The Diplomat.
„Moskva a Peking se shodují v tom, že Washington je hlavním destabilizujícím faktorem v regionální geopolitice, a také v tom, že američtí vojáci se systematicky uchylují k politice zadržování Ruska a Číny na moři. <…> Společnými manévry procvičujícími návyky vedení mořského boje chtějí (Rusko a ČLR) upozornit Washington na to, že dny jeho převahy na moři jsou sečteny", soudí politolog.
Politolog podotýká, že od okamžiku podepsání dohody o vojensko-technické spolupráci v roce 1992 zakoupila Čína v Rusku víc vojenské techniky (ponorky třídy Kilo, stíhačky Su-27, minonosky třídy Sovremennyj), než ve všech ostatních zemích dohromady.
Podle jeho mínění je prohlubování čínsko-ruské spolupráce částečně podmíněno i geopolitikou — obě země házející rukavici vojenskému námořnictvu Spojených států a snažící se vytvořit novou strategickou rovnováhu v regionu musí minimalizovat svou strategickou zranitelnost před nátlakem Pentagonu. Územní debaty v pobřežních pásmech Asie jsou klíčovým bodem společné strategie Ruska a Číny. Ani místo pro pořádání manévrů nebylo vybráno náhodně — v roce 2014 se manévry konaly v Černém a Středozemním moři, těsně u pozic NATO, teď se pořádají v Japonském moři, které dosud tak rozsáhlou přítomnost čínských lodí nepoznalo.
„Cvičení vojenského námořnictva vymezilo ten rámec, uvnitř kterého mohou Rusko a Čína rozvíjet svou jak individuální, tak i kolektivní obranu. Intenzita procvičování součinnosti v bojových podmínkách je rovněž signálem ke změně strategické rovnováhy v Asii. USA jsou prozatím vedoucí mořskou velmocí v Asijsko-tichomořském regionu, avšak rozšiřující se součinnost Moskvy a Pekingu na moři znamená začátek éry multipolárního řádu v asijských vodách", uzavírá politolog.
