Přední americká média poněkud zmírnila tón pouze těsně před návštěvou ministra zahraničí Johna Kerryho v Rusku.
Pozorovatel American Interest David Kramer rozhodl varovat hlavu amerického ministerstva zahraničí před nynější cestou do Moskvy. Novinář má za to, že „Kerry podlehl Putinovým kouzlům". Co tak vystrašilo pozorovatele? Jak vysvítá z textu článku, bylo to naprosto nevinné a objektivní prohlášení ministra zahraničí RF Sergeje Lavrova v interview pro italský list La Repubblica: „Zatímco Obamův viceprezident Joe Biden cestuje po Evropě a doporučuje prodloužení protiruských sankcí, a přitom si nevšímá, jak se chová pod nátlakem Západu Kyjev, nedokážeme dosáhnout vzájemného porozumění".
Ve skutečnosti není se čemu divit: syrská vláda hned učinila prohlášení, že základnu ve východní provincii Deir Al-Zur bombardovaly koaliční síly. Ba i samotný zástupce amerického velení v Bagdádu plukovník Steve Warren sdělil, že americká letadla skutečně ostřelovala terče v provincii, jenže, podle jeho slov, daleko od syrské základny. Navíc samotný list poukazuje, že „v nebi nad Sýrií je tolik letounů (různých zemí), že Syřané často nevědí, kdo je bombarduje".
Další novinář z Washington Post Ed Rogers straší čtenáře článkem pod halasným titulkem „Posuzuje Putin možnost nasazení jaderných zbraní?" Položit tuto otázku povzbudila novináře schůzka ruského prezidenta s ministrem obrany, během které projednali starty raket Kalibr proti pozicím ISIS z ponorky v Středozemním moři. Ruský prezident řekl, že se rakety dají vybavit jadernými bojovými hlavicemi. Pro americké novináře byla tato slova Vladimira Putina vážným důvodem k zamyšlení: neplánuje snad Rusko nasazení jaderné zbraně? Přitom Putin odpověděl na všechna prohlášení USA již v létě: „Pouze nezdravý člověk, a to ve spánku, si může představit, že Rusko najednou zaútočí na NATO". O tom, že se v Evropě nachází několik desítek amerických jaderných leteckých pum, autor článku skromně pomlčel.
Seznam „špatných činů" ruského lídra je, podle mínění autora, následující: obrana obyvatelstva Abcházie a Jižní Osetie před agresí Gruzie a obyvatel Donbasu před operací kyjevského režimu, podpora syrského prezidenta Bašára Asada a hájení zájmů v energetické sféře. Pozorovatel Forbes to samozřejmě označuje za „dobývání částí" zemí a za „energetické vyděračství". Na závěr článku autor skromně poznamenal, že všechny navrhované proti Rusku kroky (zvlášť návrh na jeho odřezání od Evropy) nejsou pokusem USA obnovit „svět s jedním pólem". Ostatně, ani vláda USA, ani američtí novináři nikdy nepřiznali opak.
