Operace Pouštní bouře, jak se mnohým v USA zdálo, s sebou odnesla všechny zbytky komplexů „vietnamského syndromu" a upevnila Spojené státy v roli jediné světové vojenské supervelmoci. Postupem času, když i poslední pompézní oslavy vítězství nad Irákem Saddáma Husseina odezněly, se pocit hrdosti, jenž se vrátil k Američanům díky této válce, změnil v odpornou aroganci, přičemž nyní tato arogance ohrožuje zdraví celého národa. Podle mínění experta je charakter tohoto nebezpečí nejlépe vidět na tom, jak ministerstvo obrany vybavuje armádu novými zbraněmi.
„Jak mnozí vědí, oficiální podklady detailně ukazovaly, nakolik je tento systém neefektivní a opominutelné není ani plýtvání prostředky. Je toho dost na to, aby si člověk „dělal starosti". Pokud ovšem pohlédneme na celý systém v širším měřítku, vše je mnohem vážnější a národní bezpečnost USA je již nyní terčem útoku," shrnuje Davis.
Citelný rozdíl vojenského potenciálu, který v minulosti existoval mezi USA a ostatními zeměmi světa, se zúžil do pole statistických odchylek, tvrdí analytik. Handicap se zmenšil, to ukázalo Američanům Rusko vývojem a nasazením „Univerzální bojové platformy Armata".
„Bojové systémy budoucnosti" se měly stát „systémem systémů". Do něho měl spadat univerzální pásový podvozek pro osm různých typů obrněných bojových strojů, bojová platforma (tank) i samohybné dělo, říká Davis. Během deseti let bylo utraceno dvacet miliard dolarů, ale nebyla realizována žádná z koncepcí.
„T-14 ukazuje, že je přinejmenším tak silný a neprůstřelný, jako americký Abrams. V roce 1991 by tank Abrams zvítězil v boji jeden na jednoho nad jakýmkoli potenciálním protivníkem. Nyní je tato výhoda ztracena," píše expert.
Daniel Davis si klade otázku, čím je možné objasnit neúspěch zbrojního programu Pentagonu na pozadí úspěchu Moskvy. Dochází k závěru, že Amerika vojensky slábne vůči Rusku, mimo jiné kvůli sebezničující povýšenosti získané po irácké kampani. Za ni teď bude platit.
