Toto přirovnání patří novináři britského vydání Spectator Peteru Oborneovi, který nedávno navštívil syrskou provincii, jež byla vážně postižena během pěti let občanské války. Stejně jako tenkrát v SSSR, byli okupanti obráceni na útěk.
Podle Obornea, se „celou věčnost" snažil dostat se do Aleppa, ale síly opozice fakticky odřízli město od okolního světa. Podařilo se mu to pouze po lednových úspěších syrské armády.
Bez těchto dodávek jsou odsouzeni, míní autor.
Promluvil si s místními obyvateli, kteří mu vyprávěli o násilí ze strany bojovníků Islámského státu, Džabhat an-Nusrá a Svobodné armády Sýrie (jedné z největších bitevních skupin opozice).
Lidé, s kterými mluvil, mu sdělili následující: za režimu Bašára Asada mohly ženy klidně chodit po ulicích samy. Měly také možnost udělat kariéru. Na školách měli v té době liberální učební plán, bez žádného radikálního islamismu. Křesťané se také mohly modlit ve svých kostelech, stejně jako muslimové v mešitách.
„Obyvatelé Aleppa byli rukojmími ozbrojenců, kteří si přáli obrátit je za každou cenu na mutovanou verzi wahhábismu. Místní obyvatelé vědí, že mnozí příslušníci těchto oddílů jsou cizinci, kteří chtěli zničit kulturu tolerance vlastní Aleppu, vyhnat z města všechny křesťany. Turečtí a saúdští dárci je v tom podporovali," píše novinář.
„Ptali se mne znovu a znovu: proč se Británie postavila v syrské válce na stranu teroristů," poznamenává Oborne. Podle jeho slov, na tuto otázku budou muset jednou odpovědět historici.
