Fotografka Janina Ševčenko pracuje v Barceloně. V jejích prvních dětských vzpomínkách ale žije mrazem bičované město západní Sibiře, kde teplota klesá pod —50 stupňů Celsia. Janina se vrátila do Nového Urengoje po 25 letech a nastartovala projekt „Vítejte v ruské plynárenské metropoli!", který chtěla celý věnovat svému dětství. Současné město ji ale ještě více okouzlilo.
Ted' pracuje fotografka Janina Ševčenko v Barceloně. Ale v jejích prvních dětských vzpomínkách žije mrazem bičované město západní Sibiře, kde teplota klesá pod -50 stupňů Celsia.
Rodiče Janiny se přestěhovali do Nového Urengoje, tehdejší části SSSR, v roce 1985. Opustili ho, když bylo holčičce pět let.
Nový Urengoj byl založen pouhých deset let před tím, než rodina Janiny přijela do města. Nové město slibovalo svým obyvatelům radostnou budoucnost.
Ohromné zásoby plynu Urengojského naleziště ještě nebyly osvojeny. V tom roce, kdy se narodila Janina, tu už vytěžili více než miliardu kubických metrů plynu.
Její otec pracoval jako inženýr ve známé plynárenské korporaci. Později se rodina přestěhovala na jih Ruska. Od prvního dne nového života Janina snila o tom - znovu navštívit rodné město.
Do Nového Urengoje přijela v dubnu minulého roku společně s bratrem. Bratr je o tři a půl roku starší než Janina, proto si lépe pamatuje dobu, kterou spolu trávili ve městě. Setkali se se starými rodinnými přáteli a znovu se prošli po všech milovaných stezkách.
Projekt „Vítejte v ruské plynárenské metropoli“ začal jako autobiografie, ale při práci s fotografiemi si Janina začala více a více všímat, že ji přitahuje město i lidé, kteří v něm nyní žijí. Její snímky jsou prodchnuté nostalgií a magickými pocity: znovu se podařilo vrátit něco dávno ztraceného.
Fotografka říká: „Myslím, že není mnoho měst v Rusku, které je možné označit za bezpečné a přívětivé. Přesně takové pocity ve mně ale zanechal Novyj Urengoj“.
