Муниципальные служащие Нью-Йорка во время протеста против обязательной вакцинации - Sputnik Česká republika
Svět
Aktuální novinky a události ze zahraničí

Poznámky ze Zápoláří: Jak přežít v ruské tundře

© Sputnik / Vera KostamoTundra
Tundra - Sputnik Česká republika
Věra Kostamová, pozorovatelka MIA Rossija segodnia, napsala poznámky o ruské tundře, jejích obyvatelích a obyčejích.

Barentsovo moře je schované za ledovými krami, jen někde na obzoru dýchá voda. Čaj z termosky se pokrývá tenkou vrstvou ledu rychleji, než člověk ho stihne dopít. Desítky kilometrů kolem dokola nejsou ani lidé, ani obydlí. Spoléhat se dá pouze na sebe, parťáka a štěstí.

Volonga

Od Omy přes Nižní Pjošu, Belušje do Volongy, jež leží na břehu Barentsova moře, je 120 kilometrů.

Ve Volonze je tma a ticho. Všichni psi jsou přivázaní, je to zdejší zvláštnost. V této rybářské osadě bylo vždy tradičním druhem dopravy psí spřežení. Na každém dvorku měli minimálně pět psů, tolik je totiž potřeba pro spřežení. Dnes žije ve Volonze o něco víc než 20 lidí a téměř všichni psi byli nahrazeni speciálními auty pro jízdu na sněhu.

Mládež v osadě nemají, všichni, co tu zůstali, jsou důchodci. Mateřskou školku nemají také, děti sem přijíždějí pouze v létě, na návštěvu.

© Sputnik / Vera KostamoVesnice Volonga
Vesnice Volonga - Sputnik Česká republika
Vesnice Volonga

Ve Volonze mají zdravotní středisko a porodní stanici, knihovnu, obchod a dieselovou elektrárnu, pošťáka jen externího.

"Před třemi lety nám zavřeli kolchoz, vždyť zničit něco je jednoduché. Práce není. Vyděláváme si rybářstvím, lovem divokých hus a koroptví, v sezóně prodáváme lesní jahody, vypráví Nikolaj, který nám poskytl nocleh. "Na jahody nemusíme chodit daleko, máme to hned za domem. Morušky, vlochyně, brusinky, všechno tu roste."

S Něnci (Samojedové), kteří pasou soby nedaleko Volongy, mají vesničané zvláštní barter: tulení kůže se dá vyměnit za maso mladého soba.

Všechny potraviny je třeba do vesnice dovážet. V zimě vezou obchodníci na terénních vozidlech do Volongy potraviny, zpátky zase ryby. Na jaře, v létě a na podzim mají tu jen mořskou nebo leteckou dopravu. Vrtulník přilétá jednou za měsíc.

Indiga

"Tady prošel rosomák, ten se podobá malému medvídkovi. Klidně šel, nepospíchal. A tamhle, podívej se, zajíček si hrál, dobrou náladu měl. Tady poseděl, tady poskákal", můj průvodce Nikolaj ukazuje stopy zanechané na úsvitu zvířaty. "Říkají, že když je zajíc raněný, pláče jako dítě. Neslyšel jsem to ale, zajíce nehoním."

© Sputnik / Vera KostamoJeleni
Jeleni - Sputnik Česká republika
Jeleni

Indiga je, podle měřítka Zápoláří, velká osada, obývá ji přes 600 lidí. Obchody, škola, nemocnice, kaple, kavárna, klub, veřejné lázně, jež jsou otevřené ve středu, čtvrtek a pátek. Na ulicích si tu hrají děti.

"Sněhovou cestu z Indigy do Omy otevřela letos naše parta. Před námi ještě nikdo tam nejel, my jsme jeli na svatbu. Vrtulníkem je to drahé, proto jsme rozhodli jet se třemi Burany. Bylo to na začátku devadesátých let, od té doby všichni tak jezdí."

Ubytovala nás u sebe rodina Peskovových. Manžel je z Volhy, žena je místní, Něnka. "Vdala jsem se za Rusa. Sloužil tady, potkávali jsme se v klubu, zpívali spolu. A tak zpíváme dosud. Víte, jaký má hlas? Jenže s námi ve sboru teď nezpívá, ale my s holkami pokračujeme, nedávno jsme se zúčastnily soutěže a vrátily se s vyznamenáními. O čem zpíváme? O Rusku zpíváme."

© Sputnik / Vera KostamoDítě ze Zápoláří
Dítě ze Zápoláří - Sputnik Česká republika
Dítě ze Zápoláří

Brigáda chovatelů sobů

Stádo je slyšet na dálku: jakoby někdo sypal zrní do velké hliněné mísy. Je to s ničím neporovnatelný zvuk jdoucího sobího stáda: kopyta cvakají.

Sobi, ochočení chlebem, vycházejí vstříc. Kroutí čumáky: dej-dej. Boří teplé čumáky do dlaně. Chléb dávají hlavně slabším mláďatům, ale dospělí sobi pak nechtějí vzdát se chleba.

© Sputnik / Vera KostamoČum
Čum - Sputnik Česká republika
Čum

Životní cyklus soba a člověka je navzájem spojený. Člověk jde za sobem. Když je potrava, kočovníci stojí. Došla dutohlávka — sobi jdou dál a za nimi také lidé.

Čumů zůstalo v tundře málo. Chovatelé sobů přespávají hlavně v prázdných rybářských chatách nebo staví stany.

Čum je zvláštní obydlí. Přikrytý sobími kůžemi a podpořený tyčemi stojí pevně i za sněhové vánice. Stejně pevně jako Něnec v sobím stádu.

Začátek zápisků z cesty v příspěvku: "800 km po zimníkách: Jak žijí lidé v Rusku za polárním kruhem"

Zprávy
0
Chcete-li se zapojit do diskuse,
přihlaste se nebo se zaregistrujte
loader
Chaty
Заголовок открываемого материала