Chomsky: Není fakt, že USA jsou stále ještě supervelmoc

USA, které naráží na výzvy ze všech stran, ztrácejí své nadvládní pozice na světové aréně, píše americký lingvista, filozof a historik Noam Chomsky v eseji uveřejněné na webu TomDispatch.com.

Podle jeho mínění, vzbuzuje otázka o tom, kdo vládne světu, hned několik důvodů pro znepokojení USA: počínaje studenou válkou v Evropě a konče bojem se světovým terorismem.

Chomsky se odvolává na teorii, kterou zveřejnil hlavní mezinárodní pozorovatel listu The Financial Times Gideon Rahman, který psal o tom, že se po skončení studené války stala síla zbraní v zahraniční politice USA klíčovou.

Je to zvlášť aktuální pro tři regiony: Východní Asii, kde americké námořnictvo pohlíží na Jihočínské moře jako na „americké jezero," pro Evropu, kde působí vojenská aliance NATO, a pro Blízký Východ.

V každém z těchto regionů byla hozena rukavice „bezpečnostnímu řádu" USA, a základní otázkou světové politiky je, podle Chomského, následující: dokáže Washington uznat právo ostatních států na vlastní zóny vlivu, nebo ne.

Upozorňuje mimo jiné na konflikt, jenž zraje ve Východní Evropě. Washington má za to, že rozšíření vojenské aliance je blahem, ale Rusko má veškeré důvody, aby projevovalo ohledně toho obavy, píše autor.

Chomsky se odvolává na práci odborníka na Rusko Richarda Sakvy, který píše, že zdroje nynější krize ve vztazích mezi Ruskem a NATO pramení z doby rozpadu SSSR. Připomíná, že tenkrát existovaly dvě koncepce sdružení zemí. Jedna souvisela s rozšířením Evropy, v jejímž centru se měla nacházet Evropská unie, ke které by se přidalo euroatlantické společenství.

Druhá koncepce souvisí se sdružením zemí do „velké kontinentální Evropy," která by se rozprostřela od Lisabonu do Vladivostoku.

Na Západě, který pokládal rozpad SSSR a další rozvrat v Rusku za triumf, pohlíželi na poslední koncepci s „uctivým pohrdáním," protože soudili, že je to pouhý důvod pro obrodu „velkého Ruska."

Místo toho se Západ uchýlil k první koncepci a neprodleně zahájil na začátku devadesátých let rozšíření NATO na východ.

V novém století se stala znovu aktuální druhá koncepce, protože se Rusko začalo obnovovat. K geopolitickému sjednocení „velké Evropy" vyzýval osobně Vladimir Putin, připomíná Chomsky.

Mezitím Západ i tenkrát pokračoval v rozšíření NATO a vyhlásil zcela novou misi, která dovolila této organizaci, aby se stala „globální."

Snahu vojenské aliance o zařazení do svých řad Ukrajiny a Gruzie považoval ruský prezident za přímou hrozbu pro stát a, podle odborníka na mezinárodní vztahy Johna Mirshmeiera, Washington by měl mít pro Putinovu logiku pochopení.

Chomsky přirovnal perspektivu vstupu Ukrajiny a Gruzie do NATO k situaci, v které by Mexiko a Kanada posuzovaly možnost připojení se k Varšavské smlouvě.

„Není třeba se ptát, jak by reagovaly USA na to, kdyby se latinskoamerické země připojily k Varšavské smlouvě, kdyby Mexiko a Kanada také přemýšlely o podobné variantě," píše. Podle jeho slov, dokonce náznak na podobný vývoj událostí by byl zamezen CIA „maximálně tvrdě."

Chomsky poznamenává, že USA nemusí kladně hodnotit Putinovy motivy, aby pochopily jeho logiku a nikoli „ zahrnovaly prokletími." Z jeho hlediska je toto pochopení zvlášť důležité proto, že „sázky jsou mimořádně vysoké, že jde doslova o otázku přežití."