Vypadá to, že demokraté usoudili, že Putin zašel příliš daleko, když se naboural do jejich sítě a ukradl dokumenty, které mohou pomoci dostat do Bílého domu republikánského kandidáta Donalda Trumpa. „Soudě dle rychlé reakce prezidentské administrativy, Obama se domnívá, že se jedná o tu nejhorší urážku ze strany Putina. To nelze nechat bez povšimnutí a bez trestu", píše Forbes.
A na všechny tyto „zločiny" USA reagovaly poskrovnu a využily nejednoznačnosti, která byla vytvořena ruským vůdcem, aby učinily dojem, že jakoby v tom nemají jistotu a nemusely se uchylovat k jakýmkoliv odvetným opatřením. „A když Západu pravidelně dochází trpělivost, tak uvaluje bezzubé sankce a pak začíná projednávat jejich odvolání, anebo (jaká hrůza!) vyhrožuje nevstupovat do diplomatického jednání s Ruskem", praví se v článku.
Nicméně reakce americké prezidentské administrativy na hackerské útoky byla jiná. Putin jako obvykle vše zapíral. Avšak na základě IP-adres a cyrilice používané ve škodlivých softwarových programech došli experti na kyberbezpečnost, které si najala Demokratická strana, k tomu, že „Kreml vede kybernetickou válku proti Obamovi, Clintonové a Demokratické straně." Skeptici ale upozorňují, že to vše lze padělat a shodit tak vinu na Rusko.
Nicméně jak článek uvádí, přestože je Rusko nejpravděpodobnějším podezřelým, nelze to tvrdit se stoprocentní jistotou. O to více podle Forbes lze tvrdit, že za katastrofou letu MH17 a za bombardováním humanitárního konvoje v Aleppu stojí právě Rusko a že ruská vojska se dnes nacházejí na východě Ukrajiny.
Forbes si klade otázku, zda tentokrát američtí představitelé učiní výjimku a přijmou proti Kremlu doopravdy bolestivá opatření. Autor článku tvrdí, že USA mohou publikovat důkazy o ukrytém bohatství Putina a jeho okolí, dodat Ukrajině zbraně, zvýšit výdaje na obranu, zesílit NATO a oživit rádio Svobodná Evropa, aby vzdorovalo „propagandě".
Ostatně, praví se v článku, „opravdové pomsty" se pravděpodobně nedočkáme. „Domnívám se, že on prostě připravuje další prohlášení pro americkou prezidentskou kandidátku, jež ochrání jeho odkaz a nedovolí největší hrozbě jeho vize Ameriky dostat se do Bílého domu", resumuje autor. Pokládá si ale otázku, „copak jsme se doopravdy v naší politice dožili toho dne, kdy pro nás republikáni představují větší hrozbu než nepřátelské síly za našimi hranicemi?"



