Za vyslovení svého názoru formou, která není společensky příliš vhodná, ale ve společnosti vojenských osob akceptovatelná a často používaná, má být odsouzen k trestu odnětí svobody voják, praporčík, který pro svoji vlast byl ochoten riskovat i svůj život. Když ho vlast vyslala do ohnisek napětí, kde nevěděl dne ani hodiny, kdy se ho někdo pokusí zastřelit, šel. Co se tam naučil? Naučil se, že vlast, pořádek a kázeň není prázdné slovo. Že na zákonech není nejdůležitější paragraf, ale smysl, význam zákona. Že zákon je prostředek k ochraně a obraně slabých, žen a dětí, cti a důstojnosti člověka. Také se naučil psané a nepsané zákony a zvyky praporčických jídelen a barů. Působil v rámci NATO, používá zvyky NATO.
Proč to udělal na veřejnosti? Protože tenhle praporčík neměl jinou možnost jak „pohovořit" se svými partnery. Někdo se natolik bál toho, že tito vojáci se potkají tváří v tvář, že vojáky z konvoje uzavřel do neproniknutelné bubliny obehnané několika vrstvami kontrol. Ptejme se, kdo měl takový strach, že by se američtí vojáci dozvěděli, že jsou u nás nezákonně? Že jsou u nás v rozporu s platnými mezinárodními smlouvami?
Vojáci jsou zvláštní vyčleněná skupina lidí, kterou společnost speciálně vyčleňuje, připravuje a vychovává k tomu, aby nasazovali svůj život pro to, aby společnost mohla žít v klidu a míru. Tak se chová zdravá společnost. Naše republika se ke svým vojákům chová přezíravě, po skončení služby je nechává napospas prostředí, které neznají, neumí se v něm pohybovat a díky své předchozí přípravě se chovají jinak. Divně. Místo aby prostřednictvím kázeňského řádu a systému vojenského soudnictví na tyto lidi společnost působila způsobem, kterému rozumějí, raději je kriminalizuje.
Jak by se měl tento incident řešit? Tak, jak jsem ho řešil já. Za nevhodné chování jsem udělil praporčíku Zapletalovi důtku. Ne za to, co udělal, ale za to, že to udělal na veřejnosti.
„Doufám, že obhájkyně praporčíka Zapletala, JUDr. Marcela Ondřejová, s výřečností sobě vlastní vysvětlí soudci, o jaké velké nepochopení se zde jedná.
Odsouzením za tuto klukovinu vyšle naše republika do světa, do celého světa jasný signál. Již slyším ten hurónský řev v důstojnických a praporčických klubech: „A ty jsi kdo? Čech?… ha, ha, ha,… Chudinko, ještě vás zavírají do basy za každé uprdnutí?…." Nezávidím našim hochům, až vyjedou ven. Doufám, že opravdu jde jen o nepochopení, o šum v komunikaci mezi společenskými skupinami naší společnosti. V opačném případě, by byla na místě otázka, zda se nejedná o nafouknutou bublinu, o politický proces?" — prohlásil Kratochvíl.
Názor autora nemusí shodovat s názorem redakce
