Freitag: rozpuštění NATO by bylo blahem pro svět

Agresívní pozice NATO na mezinárodní scéně ohrožuje mír na evropském kontingentu, domnívá se sloupkař německého časopisu Der Freitag Jakob Reimann.

Předpokládá, že od chvíle ukončení studené války aliance prožívá vážnou „krizi identity". Autor zdůrazňuje, že po rozpadu organizace Varšavské smlouvy se z bloku stal „přežitek minulosti". Přitom včasné rozpuštění NATO by se mohlo stát podstatným vkladem západních zemí do věci míru.

„Pouze jednou v dějinách jsme měli šanci začít všeobecné globální odzbrojení, přistoupit ke všeobecné demilitarizaci", domnívá se Reimann. Ale NATO odmítlo „mírovou" cestu — to potvrzují čísla: na alianční země připadá 60% všech vojenských výdajů na světě.

Autor se také věnuje otázce rozšíření NATO na Východ. Podle jeho názoru „není nijak spojeno s ochranou demokracie nebo liberálních hodnot" a má agresívní charakter. Reimann připomíná sliby bývalého ministra zahraničních věcí SRN Hanse-Dietricha Genschera a ministra zahraničních věcí USA Jamese Bakera, daných sovětské vládě. Politici ujišťovali Gorbačova a Ševarnadzeho, že NATO „nepůjde na Východ". Koncem 90.let se ukázalo, že ústní dohody měly být upevněny v mezinárodních dokumentech.

Reimann se domnívá, že aliance cílevědomě hledá záminku ke zostření vztahů s Ruskem. Vojenská spolupráce NATO s Gruzií a Ukrajinou a také zavlečení na oběžnou dráhu vlivu bloku balkánských zemí vyvolává ekonomické znepokojení ze strany ruské vlády. Přitom expanzívní strategie aliance není nijak spojena s ochranou „lidských práv" nebo „občanských svobod". Autor zdůrazňuje, že v případě s Balkánem jde především o ustanovení hegemonie bloku v oblasti Středozemního moře.

Na závěr sloupkař znovu upozorňuje na „agresívní vlastnosti" aliance. Přitom podle zakládajících dokumentů aliance — Severoatlantické smlouvy z roku 1949 — jsou členské země povinny všestranně napomáhat upevnění mezinárodního míru a bezpečnosti.