K základním výzvám a hrozbám v úmluvě patří podle názoru autorů dokumentu „agresívní politika Ruska, snažící se upevnit své pozice pomocí porušování mezinárodního práva, používání síly a nátlaku vůči jiným státům, pokusy o destabilizaci západních struktur, takových jako NATO a EU, a oslabení transatlantických kontaktů".
„Zvláštní znepokojení vyvolávají případy, kdy Rusko používá ozbrojené síly k dosažení politických cílů", tvrdí autoři úmluvy.
Prohlášení o údajné hrozbě ze strany RF vůči pobaltským zemím a Polsku nejednou zazněly i dříve, ačkoliv v Moskvě opakovaně zdůrazňovali, že Rusko nikdy nebude napadat žádnou ze zemí NATO. Podle slov ministra zahraničních věcí RF Sergeje Lavrova v NATO velmi dobře vědí, že Moskva se nechystá nikoho napadnout, ale prostě využívají záminky k tomu, aby umísťovali více techniky a batalionů blízko ruských hranic.
