Zakázka na letadlovou loď byla vydána Britskou admiralitou na samém konci roku 1942 kvůli nedostatku kvalitního kovu. Inženýr Geoffrey Pyke přišel s myšlenkou použití masivních bloků ledu, posílených pilinami, aby vytvořily dostatečně velkou loď pro přistání letadel — délkou 610 metrů, šířkou 92 metrů, výškou 61 metrů a výtlakem 1,8 milionu tun, což by byl schopen získat až 200 stíhacích a průzkumných letadel pro leteckou obranu. Předpokládalo se, že taková loď by měla fungovat výhradně ve studené arktické vodě.
V roce 1943 Winston Churchilla schválil Pykův návrh a realizaci projektu se začala zabývat Divize kombinovaných operace, která zahrnovala jak vojenské, tak i státní úředníky.
Brzy po začátku práce se objevily první problémy — ledové bloky, zmrazené pro stavbu, nebyly tolik silné jako led ledovce a mohly být snadno rozbité kladívkem. Proto se rozhodli zvýšit sílu přidáním celulózy do ledu ve formě pilin a papírových odpadků. Vzhledem k tomu, že základem byl obyčejný led, mohl být vyráběn téměř v jakémkoli množství. Bylo zřejmé, že roztavený materiál může být rekonstruován přímo v moři pomocí mořské vody.
Podle výpočtů inženýrů bylo na stavbu lodi vynaloženo 300 tisíc tun dřevěných pilin, 25 tisíc tun žáruvzdorných látek, 35 tisíc tun dřeva a 10 tisíc tun oceli. Odhadovaná cena přesahovala asi 700 tisíc liber.
V únoru 1943 začala konstrukce prototypové lodi na kanadském jezeře Patricia. Model měl velikost 9 x 18 metrů.
Prototyp plaval během horkého kanadského léta a se ani neztál.
Projekt měl velmi působivé náklady (700 tisíc liber) na materiály. Ukázalo se, že spotřeba buničiny pro stavbu by výrazně ovlivnila výrobu papíru v Británii, počet potrubí pro chlazení by snížil počet náhradních díl pro královské loďstvo. Odhadovaná cestovní rychlost 6 uzlů také žádnému z námořních úřadů nevyhovovala.
V důsledku toho byl v prosinci 1943 projekt Habakkuk zrušen.
