Kde si Rusko schovává své zlaté rezervy?

Rostoucí nejistota na světových finančních trzích, kterou doplňují geopolitické a obchodní konflikty přiměla země a investory, aby obrátili svou pozornost na zlato. Spousta zemí ho však má uleženo mimo své hranice, a to v USA nebo Británii. V posledních letech však lze sledovat snahy repatriovat své zlato zpět do vlasti.

Minulý rok německá centrální banka repatriovala 674 tun zlata z Paříže a New Yorku, kde ho má uskladněno od konce 2. světové války. Německo se svými 3 371 tuny je na druhém místě po Spojených státech v žebříčku největších držitelů zlata. Do roku 2020 hodlá repatriovat všechny své zlaté cihly. Podobně i Nizozemsko (9. místo) repatriovalo větší část ze svých 612,5 tun zlata. Rovněž i maďarská centrální banka oznámila, že hodlá vrátit domů 3 tuny zlata z rezerv v Londýně.

Rusko má necelých 2 000 tun zlata, což ho činí pátým největším držitelem. Na rozdíl od mnoha západních zemí veškeré své rezervy uchovává doma. Téměř dvě třetiny všech rezerv jsou uloženy v trezoru centrální banky v Moskvě, zatímco zbytek je v Petrohradu a Jekatěrinburgu na Urale.

Moskva se za posledních šest let stala největším kupujícím zlata na světě. Loni centrální banka nakoupila 224 tun a dalších 106 tun nakoupila letos. Podle jejího vedení se jedná o strategii diverzifikace monetárních rezerv a snížení závislosti na americkém dolaru.

Rusko mělo největší zlaté rezervy na světě až do vypuknutí 1. světové války. S válkou rezervy začaly pomalu klesat a většinu zásob rozprodali po revoluci bolševici na nákup průmyslového vybavení a potravin. Z původních 1 400 tun zlata v roce 1914 zbylo v roce 1928 pouze 150 tun.

Zásoby zlata začaly opět růst s nástupem Stalina a postupně dosáhly 2 500 tun. K říjnu 1991 však rezervy opět klesly na pouhých 290 tun.

Rusko těží většinu svého zlata v Magadanu na Dálném východě. Další doly se nacházejí na Čukutce, Jakutsku, Irkutsku a v Amurském regionu. Největší těžařem je společnost Polyus Gold, která patří do světové desítky největších těžařů.