„Máme videa islamistických ozbrojenců, kteří používají střely s označením BGM-71E-1B v provincii Idlib dva roky předtím, než jsem našel další pouzdra v okolí Aleppa," píše Fisk.
Podle něj Raytheon tyto zbraně mohl zcela legálně prodat spojenci ať už z NATO nebo jinému a musí jistě existovat i certifikát konečného uživatele, který má zajistit, že se zbraně nebudou dále prodávat. Nicméně podle něj neexistují žádné záruky, že konečný zákazník dodrží svůj závazek a nepředá tyto zbraně nějaké další skupině, například z řad protiasadových milicí včetně Islámského státu* nebo Fronty an-Nusrá*.
„Pamatuji si, že žádná ze zbraní, které jsem viděl během 15 let trvající občanské války v Libanonu (1975-1990), nebyla v rukou těch, kterým tyto zbraně byly prodány," vzpomíná Fisk na svou kariéru válečného dopisovatele. „Ruské a bulharské kalašnikovy, které byly prodány Sýrii, používali palestinští ozbrojenci, nebo americké tanky, které nasadily křesťanské síly, byly ‚dárky‘ od Izraele," píše.
Novinář se dále táže, proč Spojené státy a další členské země NATO nezveřejní, komu jejich výrobci prodali své zbraně.
„Nemyslím si, že NATO nebo EU mají nejmenší zájem na tom, aby vypátraly původ zbraní v rukou islamistických milicí v Sýrii nebo kdekoliv jinde na Blízkém východě," píše autor.
„Vskutku v politickém prostředí, ve kterém se ‚změna režimu‘ stala morálním a etickým cílem, nemůže být morální či etické vyšetřování toho, jak obchodníci se smrtí (…) dokázali předat dodavatelům smrti (vrahům) své zbraně, minomety a děla," uzavírá.
*Teroristické organizace zakázané v Rusku.
