Ženská prsa odradí kolemjdoucí od první pomoci

Neochota lidí poskytnout první pomoc ženě se zástavou srdce vzniká kvůli obavě, že budou obviněni z nevhodného chování a sexuálního obtěžování. Obavy z obtěžování nebo způsobení zranění jsou hlavním důvodem, proč kolemjdoucí lidé nejsou ochotní poskytnout první pomoc ženám se zástavou srdce

Bylo to zjištěno americkými vědci na základě dvou studií prezentovaných na konferenci American Resuscitation Science Symposium 2018.

Výzkum zveřejněný na stránkách American Heart Association zkoumal malou skupinu dobrovolníků, kteří měli prozradit, proč podle jejich názoru ženy mají menší pravděpodobnost, že dostanou první pomoc při kardiovaskulární poruše. K dalším možným důvodům patří mezi jiné potíže při poskytování péče, které podle názoru dotázaných mohou vyplynout z ženských prsou, stejně jako skutečnost, že ženy mohou simulovat zástavu srdce.

Další skupina vědců pro svůj výzkum využila virtuální realitu. Jejich experiment ukázal, že stereotypy se dokonce promítají i na agenty uvnitř prostředí.

Průzkum připomíná, že k zástavě srdce dochází za nepřítomnosti předchozích příznaků. Kardiopulmonální resuscitace je řada postupů zaměřených na vracení osoby ze stavu klinické smrti. Tyto metody zahrnují nepřímou masáž srdce a umělou plicní ventilaci. Během prvních minut po nástupu kritického stavu mohou tato opatření pomocí osobě přežít — a velmi často díky pomoci kolemjdoucích.

V loňském roce skupina vědců pod vedením Benjamin Abella analyzovala údaje téměř 20 000 případů srdeční zástavy a zjistila, že muž má o 23 procent vyšší šanci dostat první pomoc od kolemjdoucího a přežít než žena.

Vědci připustili, že za to mohou genderové stereotypy. Lidé neposkytují první pomoc ženám, protože se obávají obvinění ze sexuálního obtěžování. Zmíněný předpoklad se rozhodli empiricky testovat vědci z Coloradské univerzity pod vedením Sarah Perman. Byl proveden malý on-line průzkum, kterého se zúčastnilo 54 lidí. Měli volně vysvětlit, proč podle nich ženy dostávají první pomoc v podobě kardiopulmonální resuscitace méně často než muži.

Mezi respondenty bylo 60 procent mužů. Většina účastníků průzkumu dospěla ke stejným závěrům a shodla se na tom, že ženy mají menší pravděpodobnost, že dostanou první pomoc, protože proces může být považován za nevhodný, stejně jako z obavy obvinění ze sexuálního obtěžování. Účastníci také uváděli strach z úrazu nebo zranění jako možné vysvětlení a někteří argumentovali, že důvodem může být i skutečnost, že ženy mají problémy se srdcem mnohem méně často, a proto může být záchvat předstírán.

Je třeba podotknout, že příčinu sexuálního obtěžování dvakrát častěji uváděli muži, zatímco ženy uvedly způsobení fyzického zranění. Hlavním omezením studie je, že vzorek je velmi malý, ovšem autoři slíbili, že brzy zveřejní výsledky kompletnější studie s větším počtem účastníků.

Další studie vědců z Pennsylvanské univerzity vedená Marion Leary použila virtuální realitu. Experimentu se účastnilo 75 lidí: ve virtuální realitě se před účastníky objevila scéna, ve které se kolemjdoucímu na ulici udělalo špatně. Každý účastník měl virtuální defibrilátor. Vše, co od něj vyžadovalo, bylo poskytnutí pomoci. Vědci prozradili, že ženy nedostaly první pomoc tak často jako muži.

Navzdory skutečnosti, že se obě studie zakládaly na velmi malém výběrovém vzorku, vědci jsou přesvědčeni, že v budoucnu to pomůže zvýšit povědomí o problémech nerovnosti pohlaví během první pomoci. Autoři studií také poznamenávají, že přijetí minimálních opatření, která mohou zachránit život člověka, je mnohem lepší než nečinnost.

Stereotypy o pohlaví se samozřejmě projevují pod vlivem společnosti a nejčastěji se rozvíjejí ve vědomém věku. Vědci však zjistili že děti již ve věku šesti let věřily, že muži více vyniknou ve svých schopnostech než ženy.