Bašta: NATO se stalo klubem příjemců zbraní z USA

Bývalý náměstek českého ministra zahraničí Jaroslav Bašta RIA Novosti vysvětlil české rozhodnutí vstoupit do NATO a uvedl, jak se aliance stala klubem příjemců amerických zbraní.

Severoatlantická aliance dnes slaví 70leté výročí. Před dvaceti lety, v březnu 1999, její řady poprvé doplnily státy z bývalého východního bloku – Česko, Polsko a Maďarsko.

„Protože jsem se tehdy nejprve jako opoziční poslanec a posléze člen vlády angažoval ve prospěch našeho vstupu do Severoatlantického paktu, chtěl bych vysvětlit naši tehdejší motivaci. Českou politiku pronásledují dvě historická traumata. Prvním je Mnichovský diktát našich tehdejších nepřátel i spojenců v roce 1938, druhým pak invaze států Varšavské smlouvy v srpnu 1968,“ uvádí Jaroslav Bašta.

Čtrnáct dní po našem vstupu začala vojenská operace proti Jugoslávii, na níž jsme se podíleli, pokračuje bývalý náměstek.

„Nedávno český prezident Miloš Zeman (který byl tehdy premiérem) řekl, že naše tehdejší účast byla chybou. Souhlasím s ním,“ dodává Bašta.

Politik také připomíná, že v roce 2001 byl poprvé v historii aktivován článek 5 Washingtonské smlouvy, překvapivě ze strany Spojených států. Od té doby NATO přes 17 let vede válku v Afganistánu, bez jakéhokoli pozitivního výsledku.

Podle Bašty se dalším rozšiřováním z nejúspěšnější obranné aliance v moderních dějinách stala politická organizace, v níž vládnou asymetrické spojenecké vztahy.

„Současný prezident Spojených států Donald Trump v některých svých projevech NATO degradoval na pouhý klub odběratelů amerických zbraní a americké vojenské pomoci. Členství v klubu je podmíněno výší nákladů na nákup mezi 2 – 4 % HDP příslušné země. Francie a Německo na to reagují způsobem, který ve mně vyvolává reminiscence na politiku Charlese de Gaullea v šedesátých letech,“ uvádí politik.

Na závěr Jaroslav Bašta uvádí, že v České republice stále více rezonuje názor, že pro naši bezpečnost v současném světě je členství v NATO podmínkou nutnou, nikoliv postačující. Zdůrazňuje však, že závazný je totiž pouze článek 1 Severoatlantické smlouvy, který říká: Smluvní strany se zavazují, jak je uvedeno v Chartě Spojených národů, urovnávat veškeré spory, v nichž mohou být zapleteni, mírovými prostředky tak, aby nebyl ohrožen mezinárodní mír, bezpečnost a spravedlnost, a zdržet se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou nebo použití síly jakýmkoli způsobem neslučitelným s cíli Spojených národů.

Severoatlantická aliance je euroatlantický mezinárodní vojenský pakt založený 4. dubna 1949 podpisem Severoatlantické smlouvy. Aliance sídlí v Bruselu. Smlouvu v dubnu 1949 podepsalo 12 států: Spojené státy americké, Kanada, Spojené království, Francie, Portugalsko, Belgie, Lucembursko, Nizozemsko, Dánsko, Norsko, Itálie a Island. O tři roky později v roce 1952 se připojilo Řecko a Turecko. V roce 1955 vstoupilo Západní Německo a téměř o třicet let později (1982) i Španělsko. 12. března 1999 vstoupilo do aliance i Česko společně s Maďarskem a Polskem. V roce 2004 NATO doplnilo hned sedm států: Litva, Lotyšsko, Estonsko, Rumunsko, Bulharsko, Slovinsko a Slovensko. O pět let později 1. dubna 2009 přistoupily Chorvatsko a Albánie. Prozatím posledním členem se 5. června 2017 stala Černá hora.