„Žižkovský starosta a radní ať se starají o čisté chodníky a ulice, údržbu bytového fondu a hráz proti ‚tunelům‘ do obecní kasy,“ řekl pro Sputnik bývalý místopředseda KSČM, publicista Josef Skála.
Skála: Do věcí, přesahujících jejich pravomoci, jim kafrat nepřísluší. Front, jemuž velel Ivan Koněv, vrátil mír a svobodu miliónům Čechů, a ne jen těm ze Žižkova. Nebýt vojsk, jimž velel, nejsou tu možná ani žižkovský starosta a radní. A ulice, o níž řeční, ať zůstane se jménem, které má. Je-li řeč o tom, kdo že je „rozporuplný“ a jak moc, radnice šermuje dvojím metrem. Čelem do Koněvovy ulice stojí socha Winstona Churchilla. Byl to on, kdo skoncoval s hanebným „appeasementem“, který Hitlerovi vydal napospas i nás. Patřil do „velké trojky“ antihitlerovské koalice. Má ovšem na svědomí i milióny lidských životů - v Jižní Africe, kde koncentráky provozovala Británie už desítky let před Hitlerem. I na bosporské frontě I. světové války a hlavně v Indii. Největší zvěrstvo, které měl za lubem, mu musela rozmluvit vlastní generalita. A té zase krotila vášně právě síla a statečnost armád, jimž velel i Ivan Koněv. Mám na mysli Churchillův zvrhlý plán „Unthinkable“ anglo-amerického útoku na Sovětský svaz už 1. července 1945. Chtěl do něj zapojit i německé divize držené Británií v plné polní i po porážce „Třetí říše“. Žádá snad kdokoli odstranění Churchillovy sochy? Či jakési „vysvětlující tabulky“ na jejím podstavci, jaké hyzdí pomník maršála Koněva v Praze 6?
Pamatujeme si příběh s tabulkou na pomníku, kde byly přidány informace o účasti maršála Koněva v událostech v Maďarsku. Byl nápad přemístit památník na území ruského velvyslanectví a další nepříjemné návrhy. Celý tento příběh kolem paměti maršála Koněva v Praze pokazil a nadále kazí česko-ruské vztahy. Opravdu chce někdo, aby byly vztahy mezi našimi zeměmi ještě horší?
Takové kroky nejsou „jen“ amorální urážkou. Prskají jed i do dnešních vztahů s Ruskou federací. A škodí tak našim ekonomickým a bezpečnostním zájmům v roce 2019. Kibicové na adresu hrdinů, jimž nesahají ani po tkaničky, však nahrávají i ještě nestoudnějšímu scénáři. Snaze obrátit vzhůru nohama samu otázku viníků a obětí II. světové války. Udělat z našeho osvoboditele okupanta. A připsat mu dokonce i spoluvinu za nejstrašnější válku dějin. A tím víc to usnadnit intrikánům stupňujícím tlak na „zrušení Benešových dekretů“ a revizi politických výsledků Hitlerova fiaska. To už je kolaborace překračující úplně všechny „red lines“ (červené linie – red.). A právě jí dnes hraje do noty i každá jedovatá slina, třísnící světlou památku těch, kdo nám přinesli mír a svobodu.
Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce
