Voyager 2 opustil heliosféru – obal částic obklopující Slunce – uvádí se ve zprávě. Sonda vešla do mezihvězdného prostředí ve vzdálenosti 18 miliard kilometrů od Země, daleko za oběžnou dráhou Plutonu, už 5. listopadu 2018. Další rok shromážděné informace putovaly na Zemi a byly rozšifrovány specialisty.
📡 〰️〰️〰️ 🛰️ @NASAVoyager 2 signals from interstellar space! New research reveals what the spacecraft's instruments found as it crossed the cosmic shoreline where the environment created by our Sun ends and the vast ocean of space begins. More: https://t.co/MMaUCWQRzA pic.twitter.com/eJEPW73rXA
— NASA (@NASA) 4. listopadu 2019
V pondělí v časopisu Nature Astronomy vyšlo pět článků věnovaných tomuto tématu a každý popisuje výsledky jednoho z pěti přístrojů sondy – detektor magnetického pole, dvou registrátorů částic v různých energetických rozsazích a dvou přístrojů na zkoumání plazmy.
„Souhrn těchto výsledků umožňuje vytvoření obrazu tohoto vesmírného ‚pobřežního pásu‘, kde končí prostředí Slunce a začíná ohromný oceán mezihvězdného prostředí,“ uvádí NASA.
Ochrana před mezihvězdnou radiací
Mezihvězdné prostředí stejně jako heliosféra obsahuje plazma, která je v něm chladnější a hustší než v heliosféře, a vesmírné záření. Dříve se za hranice heliosféry dostal pouze jeden vesmírný přístroj – Voyager 1, jehož údaje vědcům pomohly v tom, že pochopili, že heliosféra chrání Zemi přibližně od 70 % mezihvězdné radiace.
Voyager 2 potvrdil, že mezi heliosférou a mezihvězdným prostředím je dostatečně jasná hranice. Při překročení této neviditelné linie se prudce snížil počet registrovaných částic heliosféry a citelně se zvýšily ukazatele mezihvězdné radiace. „Tyto údaje potvrdily, že meziplanetární aparát vešel do nové oblasti vesmíru,“ uvádí NASA.
Výsledky sond Voyager
Obě sondy Voyager jsou nyní v „přechodné“ zóně, ve které se ještě nachází látky heliosféry. Je důležité, že druhý Voyager potvrdil výsledky prvního, protože se v mezihvězdném prostředí ocitl v jiném místě a jiné době 11letého slunečního cyklu. Nyní vědci ví, že údaje Voyager 1 nesouvisí pouze s konkrétním místem a dobou jeho vstupu do mezihvězdného prostředí.
Původním cílem obou sond Voyager bylo prozkoumání Jupiteru a Saturnu. Navíc Voyager 2 vykonal zatím jediný v historii průlet okolo Uranu a Neptunu. Nakonec obě sondy opustily hranice sluneční soustavy. Voyager 1 se nyní nachází ve vzdálenosti 22 miliard kilometrů od Slunce a Voyager 2 18,2 miliard kilometrů. Světlo Slunce k sondě Voyager 2 letí 16,5 hodin, zatímco na Zemi dorazí za osm minut.
Sonda Voyager 2
Voyager 2, který je někdy označován jako VGR 77-3 nebo Mariner Jupiter/Saturn B, je vesmírná sonda, která byla vypuštěná v roce 1977. Je určená pro průzkum vnějších planet Sluneční soustavy a jako první a jediná sonda proletěla kolem Uranu a Neptunu.
