Vyřešením otázky se zabývá tým expertů, který má najít místo pro asi 2 000 kontejnerů s nebezpečným materiálem. Poslední termín pro splnění úkolu je rok 2031. Zatímco se zdá, že čas ještě zbývá, podle členky expertního týmu profesorky Mirandy Schreursové to není tak jednoduché.
Ministerstvo ekonomiky a energetiky Německa vyžaduje, aby stálé pohřebiště radioaktivního odpadu odpovídalo nejvyšším požadavkům z hlediska bezpečnosti a to na dobu bezmála milionu let. Uvádí se, že momentálně je vysoce radioaktivní odpad skladován v dočasných úložištích.
Čtyři velké problémy
Profesorka odkazuje na příklad Finska, ve srovnání s kterým Německo nedisponuje takovým objemem granitu pro budování pohřebišť a má pracovat s krystalickou žulou, kamennou solí či jílovitými horninami.
Schreursová také upozorňuje na fakt, že samotné transportování radioaktivního odpadu z dočasných úložišť je nebezpečné.
„Pokud otevřete kanystr s těmi palivovými tyčemi, prakticky okamžitě zemřete,“ říká profesorka s tím, že tyče jsou také neuvěřitelně horké, a mají se ochlazovat několik desetiletí.
Další problém, který je zmíněn, se týká budoucnosti. A to kvůli době, po kterou má radioaktivní materiál zůstávat pod zemí. Je také nutné zajistit bezpečnost potomků a varovat je s ohledem na to, že již mohou používat jiný jazyk.
Poslední naléhavou otázkou je neochota lidí, aby bylo pohřebiště vysoce radioaktivního odpadu poblíž jejich domů. V této souvislosti CNN připomíná, že již po dobu asi 40 let se obyvatelé vesnice Gorleben v Dolním Sasku brání snahám úřadů vytvořit poblíž místa pohřebiště pro jaderný odpad.
Syndrom Fukušimy
V roce 2011 kvůli havárii na japonské jaderné elektrárně Fukušima I Německo prohlásilo, že se vzdá jaderné energetiky. Osm ze sedmnácti jaderných elektráren země bylo vypnuto praktické okamžitě. Proces odpojení všech jaderných elektráren se má ukončit v roce 2022.
