Tradičně se předpokládá, že se řeč našich předků objevila asi před 200 tisíci lety. Je to spojeno s jedinečnou schopností anatomicky moderních lidí vyslovovat kontrastní samohlásky díky nižší poloze hrtanu ve srovnání s jinými primáty.
Od konce šedesátých let převládala ve výzkumech vývoje řeči teorie, že prodloužení hlasového traktu v důsledku sestupu hrtanu bylo prvním krokem ke vzniku řeči. Když předci člověka začali chodit po dvou nohách, hlava se posunula dozadu a zaujala místo přímo nad páteří a hrtan klesl.
Změna polohy hrtanu vedla k vytvoření delší dutiny zvané hltan, která je zodpovědná za zvýšení rozsahu a jasnosti vydávaných zvuků. Protože ostatní primáti nemají takové hrdlo, dospělo se k závěru, že nejsou schopni reprodukovat zvuky charakteristické pro plnohodnotnou řeč.
Vědci z Francie, Kanady a USA v čele s Louisem-Jeanem Boëm z Université Grenoble Alpes provedli podrobnou analýzu publikací, které zkoumaly chování a hlasovou komunikaci primátů, a dospěli k závěru, že nízká poloha hrtanu není nutná ke vzniku řeči anatomickým prvkem. Specifické artikulační schopnosti primátů jim podle autorů umožňují vytvořit systém protohlásek, podobný lidskému hlasovému systému.
Za prvé, nízké umístění hrtanu není výjimečnou vlastností člověka. Za druhé, pro vytvoření kontrastních artikulovaných souhlásek není nutná nízká poloha hrtanu. Za třetí, současní primáti, z nichž se nevyvíjí člověk, jsou schopni produkovat kontrastní zvuky, aniž by měli snížený hrtan.
Výsledky výzkumu vyvracejí hlavní argumenty teorie hrtanového původu řeči, což posunulo možnost jejího vzniku o 20 milionů let zpět.
„Teď, když nebudeme připoutáni ke skutečnosti vzniku sníženého hrtanu, můžeme uvažovat o nejrůznějších hypotézách vzniku jazyka bez časového omezení,“ cituje tisková zpráva časopisu Science slova Louise-Jeana Boëma. Ačkoliv řeč nepochybně přispěla k předávání znalostí, není teď jasné, zda má být považována za hlavní motor raného kognitivního vývoje.“
