Média uvádějí, že ani americké, ani britské tanky WC nemají.
Přiznávají také, že Armata má i další přednosti.
„Tank je vybaven moderním zařízením včetně 125mm děla s hladkou hlavní, neproniknutelného brnění, počítačového softwaru, který umožní zachytit cíle, a dvou kulometů. Může se také pohybovat rychlostí více než 50 mil za hodinu,“ píše Daily Mail.
Bylo dokončeno testování tanku T-14 Armata
Minulý týden náměstek ministra obrany Alexej Krivoručko informoval, že bylo ukončeno předběžné testování tanku T-14 a bojového vozidla pěchoty T-154 na platformě Armata.
„Bylo ukončeno předběžné testování tanku T-14 a bojového vozidla pěchoty T-15 na základě unifikované těžké pásové podvozkové platformy se zadním a předním umístěním motoru a převodovky. V průběhu jednoho nebo dvou měsíců očekáváme první dodávku pěti strojů, které zapojíme do úředního testování pro jejich rychlé ukončení,“ řekl rozhovoru pro armádní noviny Krasnaja zvezda.
Krivoručko mimo jiné podotkl, že se dokončovací práce na nejnovějších modelech obrněné techniky a zbraní poněkud protáhly. V letošním roce ale bylo úspěšně ukončeno předběžné testování celé řady nových obrněných vozidel.
Unikátní komplex Sokol-V
Přednedávnem se objevilo několik detailů z testování nejnovějšího ruského komplexu tankových řízených zbraní Sokol-V.
Podle zveřejněných údajů je samotná raketa označována jako ZUBK25. Pro potvrzení charakteristik se užívá několik desítek raket v různých variantách, mj. s reálnou bojovou hlavicí a se samonaváděcí hlavicí.
Перспективный комплекс управляемого танкового вооружения "Сокол-В". Источник: https://t.co/f54TlvOVNW pic.twitter.com/wzPn0Rnk6m
— Ivan O'Gilvi (@o_gilvi) November 18, 2019
Zkoušek podobných zbraní se účastní nejen hlavní bojové tanky T-80 a T-90, ale i „balistické zařízení“ s 2A82. Tato zbraň se montuje na tank T-14 Armata.
Vojenští odborníci považují Sokol-V za skutečný průlom v oblasti pokrokových technologií. Raketa má možnost samonavádění a dává ruským tankům značnou přednost před obrněnou technikou pravděpodobných nepřátel. Od poloviny 70. let mají ruské bojové stroje tak zvanou „dlouhou ruku“ – řízené raketové komplexy. Už tehdy umožňovaly ničení cílů ve vzdálenosti 4 000 metrů.
