Experti připomínají, že všechny nejpalčivější otázky byly ponechány právě pro „druhou fázi“, proto budou další jednání mnohem komplikovanější.
Americký prezident Donald Trump k závěrům jednání řekl, že nynější dokument je konkrétnější a tvrdší než neuplatněná květnová dohoda. Na jednu stranu jsou v dohodě skutečně zahrnuty kroky, jež musí udělat Čína, aby její trh byl průhlednější, včetně pro americké finanční struktury. Dohoda rovněž obsahuje podrobné body týkající se ochrany patentů a boje s padělky. Hlavní konkrétní bod spočívá v závazku ohledně nákupu amerického zboží a služeb. Čína musí během dvou let nakoupit dodatečně (oproti roku 2017) americké průmyslové zboží včetně letounů za 77,7 miliard dolarů, zemědělské produkce za 32 miliard dolarů, energetické zdroje za 52,4 miliardy, služby za 37,9 miliardy dolarů. Americký export do Číny se tak zvýší za dva roky o 200 miliard dolarů. Přitom platná americká cla ve výši 25 % na čínské zboží v hodnotě 250 miliard dolarů a cla ve výši 7,5 % na zboží za 120 miliard dolarů budou platit, dokud nebude podepsána dohoda „druhé fáze“.
Kdy budou zahájena jednání o druhé fázi, není jasné. Před podepsáním dohody ve Washingtonu říkali, že budou zahájena hned po uzavření „první fáze“ dohody. Avšak obchodní zástupce USA Robert Lighthizer již po podepsání prohlásil, že je třeba nejdříve počkat na první výsledky, jak bude Čína plnit závazky v rámci podepsaného dokumentu (ten nabude platnosti za měsíc) a až potom začnou jednání o „druhé fázi“. Lighthizer poznamenal, že jednání nemusí začít do jara. Trump také dříve říkal, že není třeba pospíchat se závěrečnou dohodou, aby byl čas na její lepší přípravu, a že celý proces může být ukončen až po příštích amerických volbách.
Nynější dohoda je samozřejmě první důležitý krok v překonání sporů mezi oběma největšími světovými ekonomikami. Je ale soustředěna na obchodní problémy. Všechny nejsložitější rozpory mezi Čínu a USA nebyly zatím překonány, proto mohou být jednání o „druhé fázi“ mnohem komplikovanější, řekl v interview pro Sputnik expert z ústavu mezinárodních vztahů při Nankingské univerzitě Gong Honglie.
„Myslím, že zbývá ještě hodně nepřekonaných problémů. USA ponechaly cla na čínské zboží. Také při podepsání dohody Trump řekl, že tato cla zrušena nebudou. Znamená to, že USA mají ještě hodně úkolů, jež nebyly ztělesněny v dohodě první fáze. Nebyla vyřešena otázka složitého čínského ekonomického systému. Reformy, které si přejí USA, se velmi liší od toho, co ve skutečnosti existuje v Číně. Takže myslím, že příští jednání budou mnohem komplikovanější. Co se týče například úlohy státu v ekonomickém rozvoji Číny, nemyslím, že se dá všechno udělat tak, jak si to přejí USA. Je to málo pravděpodobné. Dosažení kompromisu je obtížný úkol, který mají před sebou Čína a USA. USA nevyhovuje financování společností, úloha státních společností v ekonomice, apod. To vše patří k takzvaným strukturním otázkám. Ty se nedají snadno vyřešit. Čína dnes přistoupila na vážné ústupky, například otevřela své finanční odvětví pro cizince. Ale budoucí strukturní reformy jsou velký test pevnosti, všechno závisí na moudrosti účastníků jednání z obou zemí.“
Expert poznamenal, že podepsaná dohoda přidala samozřejmě optimismus. Svědčí o tom třeba reakce světových trhů cenných papírů, které po uzavření dohody mezi Čínou a USA ukončily obchody se značným nárůstem. Avšak dohoda první fáze nevyhovuje úplně přáním žádné strany.
Trumpovi oponenti včetně protičínského demokratického jestřába Chucka Schumera kritizují amerického prezidenta za to, že „prodal“ zájmy amerických dělníků kvůli formální dohodě a že dohoda první fáze je soustředěna na obchod, ale nedotýká se jiných závažných problémů americko-čínských vztahů. Pro Čínu to rovněž není ideální dohoda, protože americké tarify i nadále platí. Pro jejich zrušení jsou potřebné strukturní reformy, na kterých trvají USA, včetně změny modelu státní účasti v ekonomice, v stimulaci podnikatelské aktivity a výroby.
Je Čína ochotna zradit své principy kvůli zrušení amerických cel? Anebo jsou USA připraveny pokračovat dál v ničivé, především pro vlastní spotřebitele, tarifní válce kvůli tomu, aby prosadily vlastní názor na ekonomické reformy v Číně?
Na tyto otázky se sotva dají najít jednoduché a jednoznačné odpovědi. Nakonec ani splnění dohody první fáze, která stanoví povinný čínský nákup americké produkce, je sotva reálné, nezasahuje-li stát do ekonomiky. Dokonce v nynější situaci vznikají otázky, jestli je reálný nákup amerických energetických zdrojů za 52,4 miliardy dolarů, když v roce 2017 koupili zdroje za pouhých osm miliard? Ostatně, jak ujišťuje The Global Times, čínská ekonomika rychle roste, proto rostou její potřeby, všechny tyto závazky jsou reálné. Jenže funguje-li dnešní model, je v zájmu USA ho měnit?
