O mezinárodní politice Polska v předvečer druhé světové války, o jeho účasti v rozdělení Československa si Sputnik pohovořil s historikem, bývalým místopředsedou komunistické strany Josefem Skálou.
„Těch hříchů bylo mnohem více. Díky archiváliím, odtajněným v posledních letech, vyplavaly na světlo i ty, o nichž jsme dříve neměli tušení. Nešlo jen o to, že smlouvu o neútočení s Hitlerem uzavřela jako první právě Varšava,“ uvedl historik.
Skála také připomněl, že Berlín a Varšava udržovaly kontakty na linii armádních a výzvědných špiček, a když zemřel Piłsudski, Hitler mu v Berlíně uspořádal zádušní mši.
Jak zastrašovali Beneše
„V pamětech, nazvaných Mnichovské dny, ho dokumentuje do posledního detailu – a s oporou v nezpochybnitelně autentických zdrojích. Doslovně cituje výhružné telegramy, jimiž ho bombardovaly jak Paříž a Londýn, tak Bílý dům, a dokonce i jeho latinskoamerické satelity. Znovu a znovu ho vydíraly, že pokud Hitlerovi neustoupí, bude za viníka války označen on sám – a ponechán nacistické agresi napospas. Mnichov nás, píše tu Beneš, vydal fašistické nadvládě ‚na dlouhé roky‘,“ uvedl Skála.
SSSR nabídl Československu více, než byl povinen
Český historik cituje Benešovo svědectví, jež se týká momentů, které jsou dnes obzvláště nečestně falzifikovány.
„Připomenout si zaslouží i Benešovo svědectví k otázkám, falšovaným dnes zvlášť hanebně. Sovětský svaz, cituji doslova, ‚zůstal v této chvíli s námi jediný a nabídl více, nežli byl povinen‘. Avšak ‚kdybychom byli odmítli anglo-francouzský plán a šli do války s Německem jen za podpory Sovětského svazu‘, ‚celý západní svět byl by se obrátil hned proti nám‘. A ‚pomoc nám ze Sovětského svazu by byl prohlašoval za útok Sovětů proti sobě‘. Takže ‚vražedný plán určitých reakčních západoevropských kruhů – dostat za každou cenu do války nacismus proti bolševismu, nechat je buď se navzájem vyčerpat, nebo nechat zničit sovětský režim nacistickým Německem ve prospěch záchrany západoevropské reakce, by býval uskutečněn pomocí Československa‘. A to se dvěma důsledky: ‚upoutat nacistické Německo jako ‚hráz proti bolševismu' plně na střední a východní Evropu, kterou by ono na dlouhá léta ovládalo‘. A ‚nevylučoval jsem ani eventualitu, že by se nakonec reakční kruhy západní demokracie daly dokonce strhnouti k přímé pomoci Německu proti Rusku. V takovém případě by, cituji znovu Beneše, ‚Maďarsko a Polsko přirozeně hned všemi silami přímo pomáhaly Německu v útoku na nás‘. Polský velvyslanec v Praze se, dokládá Beneš také s pedantickou přesností, k němu choval mnohdy ještě agresivněji než Hitlerův legát. Na potupné vyklizení území anektovaného Německem jsme dostali zhruba týden. Polsko si okupaci našeho Těšínska nadiktovalo v několikanásobně kratším termínu,“ říká historik.
Polsko se distancovalo od své minulosti
„Raději láme rekordy arogance proti zemi, jíž vděčí za mír a svobodu. Sovětských vojáků padlo na polském území na 600 tisíc. Další skoro 1,5 miliónu tam přišlo o nohy, ruku, zrak či k jiné doživotní újmě. Varšava nezve Moskvu ani na výročí osvobození Osvětimi, za něž prolila krev vojska I. S. Koněva. Toho teď urážejí i nevychovanci z vedení Prahy 6, kde se nachází jeho pomník. To, že na jubileum osvobození vyhlazovacího tábora na polském území nebyl pozván Vladimir Putin, má za vrchol nevkusu i Lech Walesa,“ uvedl Skála.
Polsko se podle něj distancovalo od své minulosti a Češi by jim to neměli vyčítat. Přitom na svou minulost do 80. let leje hadí jed a předválečnou éru, kdy nám jeho politika uškodila, vychvaluje do nebes.
Znovu se objevují atavismy
„Ty samé atavismy teď lezou z hrobu. Harašit zbraněmi stejným směrem je však ošidný job i dnes. Protože zase ve službách cizích velmocí, které – říkají to o sobě samy – nemají spojence, ale jen svoje vlastní zájmy. Cílem je jiná mapa Evropy, než jaká vzešla z hrůz druhé světové války. Ta zatím stále platná Polsku nadělila desítky tisíc čtverečných kilometrů nových území – včetně slezské uhelné pánve. Přišlo k nim zásluhou východního souseda. Díky zemi, na níž si dnešní polské ‚elity‘ chladí rusofobní žáhu. Ta mánie je stejně krátkozraká jako na prahu 40. let minulého století. Být Polákem, jemuž může znovu jen ublížit, udělám vše pro to, ať se sklidí ze scény, dokud je čas. Právě to je i v českém národním zájmu,“ prohlásil závěrem Josef Skála.
