Tomuto objevu, který učinili antropologové a výzkumníci pod vedením Pierapaola Petroneho z Neapolské univerzity Fridricha II., je věnován článek ve vědeckém vydání New England Journal of Medicine.
Starověké antické Herculaneum spolu se sousedními Pompejemi bylo pohřbeno pod vrstvou sopečného popela během erupce Vesuvu v roce 79 n. l. Došlo k jedné z nejkatastrofičtějších erupcí. V důsledku této katastrofy zemřelo několik tisíc obyvatelů římských měst Pompeje, Herculaneum a Stabia a několika malých vesnic a vil nacházejících se na úpatí sopky. Vesuv vytvořil obrovský rozžhavený mrak kamenů, popela a kouře do výšky až 33 km, čímž vznikla tepelná energie mnohonásobně vyšší, než jakou vytvořila atomová bomba nad Hirošimou. Podle stávajících odhadů zemřelo v Pompejích a Herculaneu v důsledku těžkého popela a hydrotermálních pyroklastických toků, které dosáhly teploty až 700 stupňů Celsia, asi 16 tisíc lidí.
V šedesátých letech našli archeologové karbonizované pozůstatky muže ležícího na dřevěné posteli. Předpokládá se, že zesnulý byl strážcem kolegia augustálů, kteří byli služebníky kultu císaře Augusta.
Nedávný výzkum Pierapaola Petroneho vedl k nalezení v lebce muže látky podobné sklu, jehož analýza odhalila přítomnost různých bílkovin a mastných kyselin obvykle obsažené v tkáních mozku a ve vlasech. Hypotéza vědců je, že vysoká teplota byla doslova schopna spálit tuk a tkáň těla oběti, což způsobilo, že se mozek změnil ve sklo. Na fotografiích prezentovaných archeologickým parkem vypadá obsah hlavy zesnulého při erupci jako pevná černá lesklá hmota.
„Zachování mozkové tkáně je v archeologii extrémně vzácné, ale je to naprosto poprvé, kdy byly objeveny pozůstatky lidského mozku, které byly zaskleny kvůli teplu uvolněnému během erupce," je uvedeno ve zprávě.
