„Myslím si, že česká společnost je zralejší a střízlivější než dříve. Prokazuje v mnoha směrech pozoruhodnou odolnost. Navzdory masivní propagandistické vlně živené mainstreamovými médii, progresivistickými akademickými kruhy, nevládními organizacemi a levicově liberálními politickými stranami, a to za podpory bruselských byrokratických struktur a nadnárodních korporací, se daří udržovat v České republice vyšší míru demokracie a svobody než ve většině západoevropských zemích,“ řekl v rozhovoru pro Parlamentní listy.
Podle jeho názoru existují v evropském prostoru politické síly, které si nepřejí silnou a suverénní Českou republiku.
„Existují vlivné síly, které si nepřejí silnou a nezávislou Českou republiku. Snaží se ji vnitřně rozložit šířením negativních emocí, mediálními štvanicemi, podporou udavačství, omezováním osobní svobody a svobody projevu a pořádáním masových pouličních demonstrací proti demokratickým institucím a principu demokratické volby. Nepřátelé svobody již pochopili, že generaci dnešních čtyřicátníků a padesátníků, která je vesměs imunní vůči pokušení totalitarismu, nezlomí,“ uvedl.
„Zaměřili se na školy, které se snaží ideologicky indoktrinovat především prostřednictvím působení neziskových organizací. Cílem je zlomit kritického ducha a získat mladé lidi pro progresivistické ideály. Nad českou společností se tak opět vznáší hrozba nové normalizace. Díky našim historickým zkušenostem bychom měli na rozdíl od Švédska, Německa či Francie v této zkoušce obstát. Ústřední půdou tohoto zásadního střetu o budoucnost svobody v naší zemi však bude škola,” myslí si vlivný profesor.
Rok 1989 údajně z československé strany neproběhl bez chyb a omylů. Jedním z nich mělo být to, že si občané tehdejšího Československa neuvědomovali sílu konkurence, která vzniká v kapitalistických hospodářských vztazích.
„Po roce 1989 jsme se dopustili jednoho závažného omylu. Neuvědomili jsme si, že západní státy sice přestaly být našimi rivaly v ideologické, politické a vojenské oblasti, ale o to více s námi budou soupeřit v ekonomické sféře. A že využijí každé příležitosti, mocenského tlaku, naší slabosti a naivity a důmyslné strategie, aby nás přeměnily v závislou ekonomickou periférii, zdroj levné pracovní síly a odbytiště vlastního zboží,“ uvedl Budil v rozhovoru.
„Západní Evropa je v krizi”
Území západní Evropy, které bylo pro mnohé postkomunistické země tradičně zdrojem inspirace pro rozvoj společnosti, je slovy profesora Budila v těžké společenské krizi, jež se projevuje technologickou a ekonomickou stagnací.
„Západní Evropa je pohroužena do hluboké sociální krize, umocněné přílivem imigrantů z kulturně nekompatibilních civilizačních okruhů, a ekonomicky a technologicky stagnuje. Tento úpadek je zakrýván stále více ideologicky zaměřenou a od reality odtrženou rétorikou, autoritářskými metodami a nedemokratickým potlačováním odlišných názorů,“ myslí si univerzitní učitel, který později dodal: „Nacházíme se tedy vlastně poprvé v našich dějinách v situaci, kdy pro nás západní Evropa přestává být modelem, který je třeba co nejvěrněji napodobovat.“
„Evropa dnes čelí teokratické asertivitě islámu a ekonomickým aspiracím Číny. Na Spojené státy americké jakožto globálního hegemona již nelze spoléhat,“ prohlásil Ivo Budil.
Podle jeho názoru je nezbytné, pokud chce Evropa držet krok s Čínou, aby došlo k restauraci výrobní a vědecké základny kontinentu. Není údajně možné vzdělávat mladé lidi v prázdných a nic nepřinášejících vysokoškolských oborech.
„Jestliže chce Západ ekonomicky vzdorovat čínské asertivitě, musí obnovit svoji výrobní základnu tak, aby byla konkurenceschopná. Znamená to položit důraz na technické vzdělání, základní a aplikovaný výzkum a materiální kreativitu a vychovat novou generaci technické inteligence. Neproduktivní obory, které nemají nic společného s profesním uplatněním či tradiční všeobecnou vzdělaností a jež pouze ideologicky parazitují na tvořivých silách společnosti, nemohou být financovány z prostředků daňových poplatníků,“ dodal.
