Bratislavsko-brněnská útočná operace Rudé armády a spojeneckých rumunských vojsk proti německým vojskům v průběhu 2. světové války začala 25. března 1945 částí sil 2. ukrajinské fronty. Cílem operace, která skončila 5. května, bylo osvobození Slovenska a další postup k Praze.
„Získat alespoň nepatrnou převahu v živé síle na průlomových úsecích v průběhu operace se podařilo jen díky početnímu stavu rumunských armád. Dá se říci, že se vítězství dobývalo malými silami, na většině úseků neměla sovětská vojska ani dvojnásobnou převahu v počtu vojáků, i když síly útočící strany mají převyšovat síly obrany nejméně trojnásobně. Sovětským vojskům však veleli vojevůdci, kteří měli bohaté válečné zkušenosti a kteří dosahovali úspěchů díky nestandardním řešením při řízení vojsk,“ řekl Nikiforov.
Historik podotkl, že Bratislavsko-brněnská operace, stejně jako i většina jiných útočných operací roku 1945, probíhala za nepatrné převahy v živé síle, ale zároveň se od velitelů žádalo, aby minimalizovali ztráty a způsobili nepříteli maximální škody.
Připomenul, že sovětská skupina měla 272 200 lidí, 6120 děl a minometů ráže 75 milimetrů a více, 240 tanků a samohybných děl a 645 letadel. Početní stav dvou rumunských armád činil 68 tisíc lidí.
„Stála proti nim souměřitelná a dostatečná pro dlouhodobou obranu německá skupina vojsk o počtu 200 tisíc lidí, která měla ve výzbroji 1800 děl a minometů, 120 tanků a útočných děl a 150 letadel. Bránící se německé jednotky dostaly posily, i když to nebyli právě nejlepší vojáci, a do obrany bylo zapojeno velké množství různorodých oddílů zformovaných z dobrovolníků,“ řekl Nikiforov.
Historik připomenul, že to bylo složité bojiště s velkým množství řek a kanálů. Německé velení chtělo zastavit útočící sovětská vojska za využití výhodných přirozených hranic. Útvary a jednotky zaujímaly předem připravené a po stránce ženijní dobře rozvinuté obranné čáry zařízené za využití pohoří a velkého množství řek (Hron, Nitra, Váh a Morava). Aby maximálně znemožnili překonání vodních překážek, vyhodili Němci do povětří všechny mosty. Bleskurychlé akce útočících vojsk však plány nepřítele zmařily. Sovětská vojska z chodu přecházela řeky a zařizovala nástupiště.
Historik připomenul, že po celé frontové čáře podnikaly německé jednotky četné a silné protiútoky ve snaze zničit nástupiště, ty ale nebyly úspěšné. Do poloviny dubna hlavní síly 2. ukrajinské fronty prolomily německou obranu.
„V krátké době byla rozdrcena nepřátelská skupina vojsk ve složení přibližně 11 divizí, a to nehledě na urputný odpor Němců, kteří bojovali zoufale, i když chápali neodvratnost porážky,“ říká odborník Ruské vojensko-historické společnosti.
Upřesnil, že v průběhu operace postoupila vojska 2. ukrajinské fronty až 200 kilometrů na západ a rozdrtila devět nepřátelských divizí. Fronta ztratila 79 596 vojáků a důstojníků, z nichž 16 933 zahynulo. V jednom boji zahynul velitel 27. gardového střeleckého sboru generálmajor Jevgenij Aljochin. Ztráty rumunských a německých vojsk nejsou známy.
„V průběhu operace vojska 2. ukrajinské fronty ukončila osvobození Slovenska, obsadila bratislavský a brněnský průmyslový region, otevřela cestu do středních oblastí Československa a vytvořila podmínky pro rychlou ofenzívu na Prahu,“ řekl v závěru Nikiforov.
