Minulý týden bulharský ministr obrany Krasimir Karakačanov zkritizoval EU za to, že kvůli rozšíření koronaviru zapomněla na myšlenku evropské solidarity. Karakačanov vyjádřil názor, že v dnešní situaci si může pomoci pouze sám stát. Jak byste se okomentoval tuto pozici?
Globální krize, zejména pandemie, lidem prostě ukazují některé základní pravdy, na něž začnou v pohodě zapomínat po určitém období prosperity a liberální demokracie: konkrétně důležitost a stabilitu národů jako samostatných jednotek, (důležitost - poznámka) národních států, suverénních vlád a hranic. To jsou ty „vynálezy“ lidské historie, které pomáhají „rozšířené rodině“, tj. národu, bránit se takovým způsobem, který považuje za nejvhodnější. Každý národ by se měl naučit spolupracovat s ostatními, ale také být připraven vypořádat se sám s vážnou krizí – takovou, jaká je nyní.
Itálii pomáhá v boji proti epidemii Čína a Kuba. Z Ruska přiletělo patnáct letadel s odborníky, zařízením a zdravotnickým materiálem. Evropská unie pomáhá Římu finančně, ale jak píše polský portál Onet, „kroky Ruska na pozadí blokování dodávek zdravotních prostředků Německem a Českou republikou, jakož i nedostatečná podpora ze strany Spojených států, které mají v Itálii několik vojenských základen (...), vážně otřásly imagem západních struktur, včetně NATO a EU“. Je jasné, že EU má v oblasti zdravotní péče v zásadě malé pravomoce, ale přesto, nemáte pocit, že evropská nebo obecněji euroatlantická solidarita byla jaksi poškozena?
Epidemie koronaviru zasáhla principy ekonomické globalizace, mezi jejíž projevy patří touha sjednotit se kolem eura. Kritizoval jste možný přechod na euro i před událostmi souvisejícími s virem. A po vítězství nad epidemií bude ještě otázka zavedení eura aktuální?
V roce 2019 jste se před volbami do Evropského parlamentu dotkl tématu boje proti demografické krizi. Bulharští odborníci varovali, že z důvodu negativního přirozeného populačního růstu a vysoké emigrace, kdy z Bulharska odchází práceschopná populace, se ze země stává jakási demografická poušť. Tento trend však není typický pouze pro Bulharsko. Lidé odjíždějí i ze Srbska, Itálie a Polska. Myslíte si, že po vítězství nad koronavirem se EU vrátí k tomu, čím vždy byla, tj. společenství, v němž jednou z hlavních zásad je svoboda pohybu?
Evropa po viru určitě znovu otevře své vnitřní hranice, nemůže existovat, a to ani ekonomicky, bez svobodného nebo alespoň zjednodušeného práva na pohyb. To však neznamená, že všechno bude jako dřív. Podle mého názoru se u Evropana probouzí zakořeněný instinkt sebezáchovy. Tento instinkt může sehrát roli v řadě rozhodnutí ohledně pohybu lidí. Především doufám, že se ručička vah v tomto případě nakloní směrem k podstatnému omezení legální migrace z Afriky a Středního východu.
Demografická krize v Bulharsku, ale i v celé Evropě, je další věcí. Na kontinentu není žádný stát, v němž by porodnost nebyla nižší než minulý stanovený práh v 2.1. Taková situace je v Severní i Jižní Americe, v Rusku, východní Asii, Austrálii, na Novém Zélandu a stále větším počtu míst na světě. Urbanizace je považována za hlavní důvod tohoto jevu, ale důvodem je také vzdělávání žen, antikoncepce a čistě kulturní změny, (směřování – pozn.) k více hédonistickému a materiálně orientovanému způsobu života. Tím vším chci říci, že porodnost v Bulharsku s největší pravděpodobností nemůže být zvýšena na nutnou úroveň, aby populace přestala stárnout a klesat. Jediné, co můžeme udělat, je udělat vše pro to, abychom emigraci snížili a udělali vše pro návrat odjíždějících Bulharů. V zemích, jako je Polsko a Estonsko, k tomu již došlo - díky významnému zlepšení hospodářské situace těchto zemí. Kromě ekonomiky však lidé potřebují ještě něco jiného. Pocit společné myšlenky, národního ideálu, směru, kterým se lidé rozhodnou jít. To nám chybí.