Politik: „Zklamání“ z nedostatku solidarity v EU kvůli koronaviru je prostě srážka s realitou

Proč po epidemii koronaviru Evropská unie už nebude jako dřív, promluvil v rozhovoru pro Sputnik Kristian Szkwarek, bulharský politik, zástupce skupiny Evropští konzervativci a reformisté v Bulharsku, publicista portálu Konservator, kandidát na funkci poslance v Evropském parlamentu v roce 2019.

Minulý týden bulharský ministr obrany Krasimir Karakačanov zkritizoval EU za to, že kvůli rozšíření koronaviru zapomněla na myšlenku evropské solidarity. Karakačanov vyjádřil názor, že v dnešní situaci si může pomoci pouze sám stát. Jak byste se okomentoval tuto pozici?

Globální krize, zejména pandemie, lidem prostě ukazují některé základní pravdy, na něž začnou v pohodě zapomínat po určitém období prosperity a liberální demokracie: konkrétně důležitost a stabilitu národů jako samostatných jednotek, (důležitost - poznámka) národních států, suverénních vlád a hranic. To jsou ty „vynálezy“ lidské historie, které pomáhají „rozšířené rodině“, tj. národu, bránit se takovým způsobem, který považuje za nejvhodnější. Každý národ by se měl naučit spolupracovat s ostatními, ale také být připraven vypořádat se sám s vážnou krizí – takovou, jaká je nyní.

Itálii pomáhá v boji proti epidemii Čína a Kuba. Z Ruska přiletělo patnáct letadel s odborníky, zařízením a zdravotnickým materiálem. Evropská unie pomáhá Římu finančně, ale jak píše polský portál Onet, „kroky Ruska na pozadí blokování dodávek zdravotních prostředků Německem a Českou republikou, jakož i nedostatečná podpora ze strany Spojených států, které mají v Itálii několik vojenských základen (...), vážně otřásly imagem západních struktur, včetně NATO a EU“. Je jasné, že EU má v oblasti zdravotní péče v zásadě malé pravomoce, ale přesto, nemáte pocit, že evropská nebo obecněji euroatlantická solidarita byla jaksi poškozena?

Jak sám zmiňujete, Itálii poskytla v současné době největší čistě finanční pomoc EU. Kromě toho již existuje několik desítek zemí, které nějakým způsobem pomohly: například Německo, které otevřelo dveře svých nemocnic v Bavorsku za účelem léčby italských pacientů. Současné „zklamání“ z nedostatku solidarity v EU je prostě srážkou s realitou a konkrétně s tím, že nežijeme a v dohledné budoucnosti ani nebudeme žít v nějakém jednotném panevropském státě a že by se každý národní stát měl spoléhat především sám na sebe. Rusko a Čína velmi úspěšně využily situace, aby oslabily důvěru mezi západními zeměmi. Rusku a jeho zájmům nejvíce pomáhá extrémně nemocný evropský liberalismus, který po mnoho let vyzařoval stále radikálnější myšlenky a klamné představy, které Kreml dovedně používá jako příklad toho, proč by Evropané měli hledat osvobození na východě. Bohužel, místo toho by tam našli jen několik dalších desetiletí neschopného vládnutí ze strany ruské sféry vlivu. Evropan může najít vysvobození pouze v sobě: ve svém národě, ve své historii, kultuře, víře a tradicích, v jistotě, že může spolupracovat s ostatními evropskými národy, aniž by musel zničit svůj národní stát, svou identitu a demografii.

Epidemie koronaviru zasáhla principy ekonomické globalizace, mezi jejíž projevy patří touha sjednotit se kolem eura. Kritizoval jste možný přechod na euro i před událostmi souvisejícími s virem. A po vítězství nad epidemií bude ještě otázka zavedení eura aktuální?

Hlavní problém eura není ekonomický. Je politický a civilizační. Euro je největším a nejvýznamnějším projektem federalizace kontinentu. Myšlenky, že národní státy v Evropě musí být nakonec zcela vymazány a přeměněny v něco jako společenství v jakémsi velkém jednotném evropském státě. Toto je logické ukončení eurofederalismu a právě euro je jedním z hlavních kroků na této cestě. A pak se musí každý Evropan rozhodnout, zda podporuje tuto civilizační volbu. Pokud ji nepodpoří, stejně jako já, pak jakékoliv ekonomické argumenty ve prospěch eura nemají smysl, i kdyby byly správné. Protože vymazávání evropských národních států a s nimi nevyhnutelně (smazání – pozn.) budoucnosti suverénních evropských etnických skupin nestojí za žádný ekonomický přínos.

V roce 2019 jste se před volbami do Evropského parlamentu dotkl tématu boje proti demografické krizi. Bulharští odborníci varovali, že z důvodu negativního přirozeného populačního růstu a vysoké emigrace, kdy z Bulharska odchází práceschopná populace, se ze země stává jakási demografická poušť. Tento trend však není typický pouze pro Bulharsko. Lidé odjíždějí i ze Srbska, Itálie a Polska. Myslíte si, že po vítězství nad koronavirem se EU vrátí k tomu, čím vždy byla, tj. společenství, v němž jednou z hlavních zásad je svoboda pohybu?

Evropa po viru určitě znovu otevře své vnitřní hranice, nemůže existovat, a to ani ekonomicky, bez svobodného nebo alespoň zjednodušeného práva na pohyb. To však neznamená, že všechno bude jako dřív. Podle mého názoru se u Evropana probouzí zakořeněný instinkt sebezáchovy. Tento instinkt může sehrát roli v řadě rozhodnutí ohledně pohybu lidí. Především doufám, že se ručička vah v tomto případě nakloní směrem k podstatnému omezení legální migrace z Afriky a Středního východu.

Demografická krize v Bulharsku, ale i v celé Evropě, je další věcí. Na kontinentu není žádný stát, v němž by porodnost nebyla nižší než minulý stanovený práh v 2.1. Taková situace je v Severní i Jižní Americe, v Rusku, východní Asii, Austrálii, na Novém Zélandu a stále větším počtu míst na světě. Urbanizace je považována za hlavní důvod tohoto jevu, ale důvodem je také vzdělávání žen, antikoncepce a čistě kulturní změny, (směřování – pozn.) k více hédonistickému a materiálně orientovanému způsobu života. Tím vším chci říci, že porodnost v Bulharsku s největší pravděpodobností nemůže být zvýšena na nutnou úroveň, aby populace přestala stárnout a klesat. Jediné, co můžeme udělat, je udělat vše pro to, abychom emigraci snížili a udělali vše pro návrat odjíždějících Bulharů. V zemích, jako je Polsko a Estonsko, k tomu již došlo - díky významnému zlepšení hospodářské situace těchto zemí. Kromě ekonomiky však lidé potřebují ještě něco jiného. Pocit společné myšlenky, národního ideálu, směru, kterým se lidé rozhodnou jít. To nám chybí.