Vstup do EU a setrvání v ní provází různé harmonizační kroky, kterými se máme vylaďovat se standardy unie, občas jsme jakoby papežštější než papež… Roku 2002 jsme se chtěli Bruselu tak zalíbit, že jsme koketovali s myšlenkou balit pečivo do mikrotenových sáčků. Tuto povinnost ukládala vyhláška ministerstva zdravotnictví. Tehdejší mluvčí ministerstva Mgr. Mario Böhme tvrdil, že to tak EU chtěla…
Zároveň připustil, že naše nařízení je nicméně „tvrdší“ než to evropské…
Zavolali jsme bývalému mluvčímu ministerstva zdravotnictví a stručně mu položili otázku, jak to tenkrát bylo s „koblihovým nařízením“…
Mgr. Mario Böhme, MBA: Vlítli jsme do toho, co se dnes označuje jako koblihové nařízení, po nástupu ministryně Součkové. Šlo o právní normu nižší právní síly. Pak to vyšumělo. Norma ošetřovala situaci, což se řeklo explicitně, že pečivo buďto bude baleno, nebo se zajistí jeho pultový i samoobslužný bezdotykový prodej. Dnes nám od těch časů zůstaly ony obligátní kleštičky na pečivo.
Po jakém pečivu byste dnes v čase pandemie sáhl vy, pane magistře?
Dnes raději po baleném, to se přiznám…
(konec stručného telefonicky položeného dotazu)
Pověstné koblihy v polyethylenových sáčcích aneb reportér Sputniku se přesvědčil, že když dáte koblihu do sáčku a chvíli ji v něm necháte, z pocukrování se stane břečka a kobliha se zdrcne tak, že se musíte donutit do ní kousnout…
Dnes lze číst články, které říkají, že EU za nic nemůže, že tohle „balení všeho do plastu“ přehnali Češi, kteří by pro svou dychtivost riskovali i „zplihlé koblihy v sáčcích s nechutnou kaší místo pocukrování…“ (viz Idnes.cz, 20. září 2002). Ironií zůstává, že tehdejší nařízení, za nímž stály hygienické důvody, nachází odezvu dnes, v čase koronaviru, viz iRozhlas.cz: „Kvůli hygieně a také pro zrychlení nákupů nabízí některé řetězce pouze balené pečivo. Například Kaufland má balený chléb nebo rohlíky…“
Jak Vilém pekl housky (VIDEO):
Když jsme si začínali zvykat na pandemii způsobenou novým koronavirem, média nás informovala o efektu určité „paniky“ (tzv. panic buying), kdy horliví nakupující „plenili“ některé regály obchodů s jistým zbožím. V prvních koronavirových dnech občas nebyl například chléb Šumava. Nicméně pak se žádný deficit chleba, rohlíků ani housek nekonal.
Celkově se nezdá, že by regály zely prázdnotou. Špaget je dost, také čočky, rýže, mouky. V tomto ohledu se hlasy alarmistů (fearmongers) nenaplňují.
Autor tohoto článku nikdy nic takového v praxi jako prázdné regály kvůli koronaviru neviděl, ale soudě dle jiných médií, místy prý chyběla v krámech mouka, špagety, čočka, rýže, pohanka… I tyto potraviny jsou pořád k mání. Navíc se ukázalo, že dietologové by byli stejně raději, abychom si pro případ déletrvající karantény kupovali rybičky v konzervách.
Droždí jako strategická surovina – nejen sůl je nad zlato, nyní i kvasnice…
„Peče celé Česko, název populární soutěže o titul cukráře republiky se přelil z obrazovek do běžného života v dobách pandemie,“ uvádějí Seznamzpravy.cz. Havlickobrodsky.denik.cz (25. 3. 2020) se zamýšlel nad tím, že lidé prostě doma pečou nejen ze strachu, že nebude co jíst, ale protože se zkrátka nudí.
Závěrem: Pandemie koronaviru jistě skončí, určitě, jak doufáme, i plošné nošení roušek. Něco ze současných opatření třeba přetrvá. Z minulosti k nám doputovaly „obligátní kleštičky na pečivo“. Uvidíme, jaký relikt si tato společnost ponese do let příštích jako památku na rok, kdy naši trpělivost pokoušel nový koronavirus.
