Člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání Vladimir Petrov sdílel na Facebooku svůj příspěvek, v němž představil svůj osobní pohled na současná restriktivní opatření vlády, která jsou částí veřejnosti vnímána v kontextu vládního pohrdání demokratickými principy. Aby své stanovisko uživatelům sítě přiblížil, začal nejprve klasifikací existujících ve společnosti přístupů ve vztahu k tomu, jak se s objevenou nákazou vypořádat. Prvním takovým způsobem je podle něj tzv. politika nevměšování.
„Od začátku jsou dvě koncepce. Prohnat virus populací a (možná) získat imunitu, zahltit zdravotní systém, nechat kolabovat zdravotníky, nechat vymřít nemocné, oslabené, staré…takové to, nechat to přírodě,“ uvádí.
„Nebo řídit krizi, omezit práva lidí, brzdit virus, aby nezahltil zdravotní systém, spolehnout se na vakcínu, která (snad) přijde... doufat, že se virus v teplých měsících oslabí…“ uvádí.
I když těžké důsledky pro ekonomiku nastanou podle něj v obou případech, Petrov tvrdí, že část veřejnosti volí přesto ten první přístup. „Těžce zasažená ekonomika bude v obou případech. Část veřejnosti preferuje ten první způsob, jen to říká jinak. Říká neomezujte parlamentní svobodu, práva občana, nedopusťte jeho šmírování. Vláda porušuje ústavu, podívejte, kolik lidí umírá na rakovinu, na sebevraždy, jedná se jen o druh chřipky, na kterou ročně umřou miliony lidí, je to uměle vyvolaný problém, pokus o puč, jak nás vrátit před rok 89, tentokrát do rukou Číny,“ poukazuje expert.
Salámová metoda
Petrovovi naopak nevadí, „když stát v době celosvětové krize bude, pokud můžu být hrozbou pro druhé, o mně něco zjišťovat“. Moderní člověk je podle něj v důsledku současného technologického pokroku beztak neustále pod dohledem.
„To jako všechny ty kamery na ulicích, na letištích, finanční a zdravotní registrace, důchodový a sociální systém, Google, GPS, aplikace, které po mně chtějí polohu a údaje… jako neexistují? Ty mě nesledují? Žijeme ve světě, kde nás sleduje kdekdo, „chytrá karanténa“ jen s těmi údaji bude pracovat. Notabene s mým souhlasem,“ doplňuje.
Na závěr se Petrov pokusil definitivně rozptýlit možné pochybnosti o relevantnosti restriktivních opatření. Nemají podle něj alternativu.
„Co tedy vlastně stavíme proti ochraně života druhých? Jen falešnou iluzi,“ uzavřel.
