Maršálu SSSR Koněvovi se vyčítá role v maďarském povstání, dále se mu předhazuje rok 1968. K historickým nuancím jsme se ve Sputniku již v minulosti vyjadřovali. Podívejme se teď zcela věcně na demontáž sochy jako objektu historické reflexe, a to na pozadí stavu nouze a koronavirové pandemie. To neměli nic lepšího na práci?
JUDr. Jiří Vyvadil: Jednání radních Prahy 6 bylo nezákonné, protože během vyhlášení stavu nouze se v první fázi zastupitelstva mohla svolávat toliko k otázkám realizace stavu nouze (jak se praví na stránkách MVČR, je jednání zastupitelstva povoleno, pokud je nezbytné a nevyhnutelné, pozn. red.). K žádným jiným. Proto je akt demontáže sochy příslovečně řečeno „mimo mísu“, nesouvisí se stavem nouze. V této souvislosti budu podávat návrh ministru vnitra na zrušení předmětného usnesení. Navíc je zcela nesporné, že se radní vědomě dopustili trestného činu zneužívání pravomoci úřední osoby, kterou naplnili právě tím, že rozhodovali o něčem, k čemu nebyli v daném časovém momentu oprávněni.
JUDr. Zdeněk Opatřil: Mezinárodní politika patří výlučně do pravomoci státu. Orgánům místní samosprávy tato pravomoc Ústavou ani žádným jiným právním předpisem svěřena nebyla. Proč to říkám, sice proto, jelikož radním Prahy 6 muselo být jasné, že odstraněním sochy opět zjitří naše zahraniční vztahy s Ruskem. Odstranění sochy maršála Koněva považují ruští představitelé, ale i občané za urážku a projev nepřátelství, podotýkám, že oprávněně. Ruští lidé k nám měli ty nejlepší vztahy. Myslím, že se některým českým místním politikům toto může podařit změnit. Místo přátelství a úcty rozsévají zlo a nenávist.
Jako právník, jak si představujete, že by mělo takové odstranění sochy probíhat, aby se dalo hovořit vůbec o nějaké legitimitě? Odstraněny byly i vysvětlující cedule, které přece stály nějaké náklady…
JUDr. Jiří Vyvadil: Už tím, že toto usnesení bylo v zásadě vadné, socha odstraněna být neměla a měla by být navrácena zpět na místo.
JUDr. Zdeněk Opatřil: Sochy a jiné pomníky jsou odrazem historie, jejím zobrazením, zvěčněním, jsou odkazem pro budoucí generace. Následné generace by se k nim měly chovat jako k dědictví, které jim bylo svěřeno. Z toho vyplývá, že je to majetek lidu. Pokud se v něčí hlavě zrodí myšlenka takový památník odstranit, je třeba vyslyšet názor veřejnosti. Tedy místní referendum, v němž rozhodne názor většiny. To vyhlášeno nebylo. Jak výše uvádím, rozhodnutí radnice Prahy 6 je neoprávněným zásahem do vlastnických práv hlavního města. Rozhodnout mělo právo pouze zastupitelstvo hl. m. Prahy na základě referenda za předchozího souhlasu Ministerstva kultury, neboť socha je v seznamu zákonem chráněných památek. Takže stručně řečeno, jedná se o protiprávní akt starosty i radních MČ Praha 6.
JUDr. Jiří Vyvadil: Tato otázka, jak ji formulujete, je chybně položena. Zastupitelstvo Prahy 6 jednoznačně porušilo zákon a nepřichází v úvahu jakákoli relativizace jejich jednání.
JUDr. Zdeněk Opatřil: Radní Prahy 6 zneužili nouzového stavu, kdy bylo vyloučeno protestní shromáždění občanů. To lze kvalifikovat jako zneužití pravomoci veřejného činitele. Je to jednání, které je v rozporu s demokratickými principy naší společnosti.
I kdyby vzniklo Muzeum 20. století, aby lidé uviděli sochu Koněva, budou si muset koupit vstupenku, to za prvé. Za druhé příslib, že se socha maršála v tomto muzeu objeví, nemusí být dodržen. Něco podobného se nedávno tvrdilo o pamětní desce sňaté z věže Staroměstské radnice, která tam byla instalována z popudu prezidenta Edvarda Beneše. Že prý i ona bude součástí nějaké expozice… Řeči se vedou, voda teče…
JUDr. Jiří Vyvadil: V této fázi tuto otázku pokládám za bezpředmětnou.
JUDr. Zdeněk Opatřil: Máte pravdu. Je to jen rétorika. Projekt takového muzea musí mít nějakou ideu, která bude projednaná a schválená na příslušných místech. Teprve potom následuje výběr místa pro stavbu, územní rozhodnutí, zpracování projektové dokumentace, stavební řízení … Tedy proces, který potrvá léta. Pokud by to s takovým muzeem bylo míněno vážně, tak se tím mělo začít.
Starosta Prahy 6 měl říct pravdu, kde bude socha umístěna a jak bude zabráněno jejímu poškození… Kolik bude stát její uskladnění a kdo za to bude platit? Můj názor je, že je tu snaha sochu uklidit, aby na ni bylo zapomenuto. Nikde samozřejmě vystavena nebude.
Právně vzato. Jak je to s pozemkem, na němž socha maršála doteď stála, případně – komu vlastně patří socha Koněva a proč Praha 6 vlastně nevyhoví potomkům maršála, kteří by si artefakt klidně odvezli do Ruska?
JUDr. Jiří Vyvadil: Dle zákona má Praha 6 o sochu pečovat, resp. místní zastupitelstvo. Jenže na sochu se vztahuje smlouva o přátelství mezi ČR a RF. Proto za tuto sochu odpovídá vláda jako celek a nemůže o ní rozhodovat nějaké městské zastupitelstvo. Samozřejmě v tomto ohledu selhali jak ministr zahraničních věcí, tak současný i předchozí ministři obrany, kteří zaujali velmi příznivé stanovisko k odstraňování sochy. Což je realita. Tím ve svých důsledcích vláda ČR, jejímž jménem jednali, je politicky zodpovědná, a zřejmě i mezinárodně-právně, za porušení této smlouvy. V daném případě kritika z ruské strany je zcela na místě.
JUDr. Zdeněk Opatřil: Již výše jsem uvedl, že pozemky, na nichž byl vybudován monument se sochou maršála Koněva, patřící do katastrálního území Bubeneč, jsou zapsány v katastru nemovitostí jako památková zóna, vlastnické právo tu má hl. m. Praha s tím, že péče je svěřena MČ Praha 6. Péčí se rozhodně neměla na mysli likvidace. Radní Prahy 6 se nepochybně dopustili přečinu porušení povinností při správě cizího majetku.
O svém majetku může rozhodovat pouze vlastník, nikoliv správce. MČ Praha 6 vlastníkem nebyla a není. Jediný, kdo by mohl o změně jejího vlastnictví rozhodnout, je hlavní město Praha. Nevím o tom, že by s hlavním městem Prahou někdo jednal o takové možnosti, i když novinářské články na toto téma jsem četl.
Když jsem se v prosinci minulého roku setkal s vnučkou maršála Koněva, posteskla si, že to bylo zřejmě naposledy, kdy mohla svému dědečkovi položit v Praze květiny. Nemyslím si, že by fyzická osoba měla možnost někam umístit takovou sochu. Ale pokud by takový záměr byl, mohlo by pražské zastupitelstvo (po předchozím souhlasu Ministerstva kultury) jednat prostřednictvím Velvyslanectví Ruska v ČR o převodu vlastnických práv k soše na nějakou ruskou právnickou osobu. To by bylo naprosto legitimní. I když referendum o tom bych viděl jako základní předpoklad k takovému jednání.
Stručně a dobře: byl akt demontáže sochy legitimní, právně v pořádku?
JUDr. Jiří Vyvadil: Nebyl. A dost. Je třeba zjednat nápravu. Garantuji vám, že bude zjednána.
JUDr. Zdeněk Opatřil: Z výše uvedeného je zcela zřejmé, že odstranění sochy z právního, ale ani mravního pohledu v pořádku není. Podle mého názoru by mělo proběhnout trestní stíhání skupiny osob, která se na této akci podílela. Oznamovatelům bych mohl jen doporučit, aby žalobci navrhli vedle potrestání viníků i uložení povinnosti uvedení věcí do původního stavu na jejich náklady.
