Poselství spojenců
V dubnu 1945 soustředili Němci kolem Berlína silné seskupení: 3. tankovou a 9. armádu armádního seskupení Visla, 4. tankovou a 17. armádu armádního seskupení Centr, dvě letecké armády: šestou a Říšskou.
Nevyhnutelný útok Rudé armády měl odrážet asi jeden milion vojáků a důstojníků wehrmachtu: téměř 50 pěších, čtyři tankové a 10 motorizovaných divizí, 37 samostatných pluků a 98 samostatných batalionů. Měly k dispozici osm tisíc děl a minometů, 1 200 tanků a útočných děl a 3,5 tisíce letounů.
„Čekal je urputný boj,“ řekl v rozhovoru pro Sputnik vědecký předseda Ruského vojenského historického společenství (RVIO) Michail Mjagkov. „Ve městě zůstal Hitler, který rozkázal bránit hlavní město Třetí říše do poslední kapky krve. Tenkrát si ještě myslel, že se mu nějak podaří vyhnout úplné porážce, počítal s neshodami mezi spojenci. Jeho naděje nebyly neodůvodněné. V únoru a březnu 1945 navázala americká rozvědka v Bernu jednání s generálem Wolfem o kapitulaci německé armády v Itálii a o uzavření separátního míru.“
Vojska 1. běloruského frontu pod velením Georgije Žukova došla na začátku února k Odře a dobyla nástupní prostor. Do Berlína zbývalo pouhých 60 kilometrů.
Později vyšlo najevo, že 6. armáda SS byla skutečně přesunuta na Východní frontu, ale nikoli k Berlínu, nýbrž do okolí jezera Balaton, kde Němci podnikli svoji poslední útočnou operaci. Sovětské velení se pokusilo upřesnit, proč ho spojenci fakticky dezinformovali. Ti se odvolali na omyl rozvědky, dodnes není jasné, co to bylo: hloupá náhoda anebo záměrný pokus zadržet sovětskou armádu.
„Západní spojenci si přáli dobýt Berlín první,“ poznamenal Mjagkov. „Churchille například napsal Rooseveltovi 1. dubna 1945 toto: když se v hranicích dosažitelnosti spojeneckých jednotek octne Vídeň, Praha a Berlín, musíme je dobýt dřív než Rusové. Je to velmi důležité pro západ z politického hlediska. Podobné plány měl také velitel britské armády v Evropě Bernard Montgomery.“
U zdí pevnosti
Němci důkladně opevnili město a okolí. Velký počet řek, jezer, kanálů a velké lesní masivy poskytovaly nacistům důležitou převahu.
První linie obrany o hloubce 2-3 km vedla po západním břehu Odry a Nisy a byla podporována z Kostřínského nástupního prostoru. Přední linii chránila minová pole, ostnaté dráty a další překážky. Průměrná hustota min dosáhla dvou tisíc na jeden kilometr.
Druhá linie včetně Seelowských výšin se nacházela 10-20 km od přední linie. Třetí se skládala z osad přeměněných v ohniska odporu. Dál následoval Berlínský obranný obvod ze tří prstenců: vnějšího, vnitřního a městského. Celková hloubka obrany dosahovala stovky kilometrů.
1. běloruský front pod velením Georgije Žukova stála prakticky naproti Berlína, pravé křídlo kryl 2. běloruský front Konstantina Rokossovského, který útočil podél pobřeží Baltského moře. 1. ukrajinský front maršála Ivana Koněva útočila z jihovýchodu, Berlín však také měl v dosažitelné blízkosti.
Stalin nestanovil předem, která armáda bude dobývat město. Předpokládalo se, že když vojáci Koněva získají šanci, aby první pronikli do Berlína, nepromarní ji.
Děla a reflektory
Velení Rudé armády se rozhodlo chopit iniciativy a ohromit nepřítele. Mohutný dělostřelecký útok zničil první linii německých zákopů a srovnal opevnění se zemí. 143 silných reflektorů osvítilo německé pozice, ukázaly cestu útočníkům a zaslepily obránce. Umožnilo to, aby sovětské jednotky překonaly několik kilometrů obrany, aniž by narazily na organizovaný odpor.
Útok zpomalil na Seelowských výšinách, Němci stáhli rezervy. Střelecké jednotky nedokázaly prorazit obranu, proto Žukov nasadil do boje dvě tankové armády. Boje u výšin trvaly tři dny a až k večeru 19. dubna sovětští vojáci prorazili třetí linii opevnění a dostali se bezprostředně k berlínské hranici.
„Začaly boje ve městě,“ pokračoval Mjagkov. „Kromě jiných jednotek se těchto bojů zúčastnila 8. gardová armáda pod velením Vasilije Čujkova, který se proslavil ve Stalingradu. Měl velké zkušenosti z městských bojů. Čujkov zakládal útočné oddíly se ženisty, kulomety a minomety, občas také s tanky, které dobývaly opevněné německé pozice.“
Němci přehradili ulice barikádami, vybudovali systémy zákopů, velký počet betonových krytů, použili podzemní komunikace a metro. Proti obrněné technice používali masově ruční granáty. Velitelé tankových jednotek měli za jízdy měnit taktiku, tanky se pohybovaly po ulicích ve stylu jeden tank po jedné straně a druhý po protější
„Sovětská armáda nasadila těžké a super těžké dělostřelectvo ráže 203 a 305 milimetrů,“ řekl Mjagkov. „Neměla za úkol zachovat architekturu, jak tomu bylo ve Vídni. Navíc byl Berlín již vážně poničen americkým a britským letectvem. Nešlo rovněž o dlouhé obležení. Velení si uvědomovalo, že čím rychleji bude jednat, tím bude mít menší ztráty.“
Na cestě k Říšskému sněmu
Rudoarmějci postupovali k centru města a stále naráželi na palebná stanoviště v budovách. Všechna okna a dveře byly zabetonovány, z výklenků střílely děla a kulomety. Přičemž hitlerovci neseděli v úkrytech, ale stále útočili
„Mnozí by se samozřejmě chtěli vzdát,“ poznamenal historik. „Ale v Berlíně se šířila silná antisovětská propaganda. Lidi zastrašovali tím, že z východu přijdou divoké asijské hordy, jež budou všechny zabíjet a nikoho nebrat do zajetí. Tato kázeň byla podporována krutými metodami: podezřelí z kapitulačních nálad vojáci a civilisté byli zastřeleni nebo oběšeni přímo na ulicích.“
K Říšskému sněmu sovětští vojáci dorazili 30. dubna. Poslední baštu nacistického Německa bránily elitní jednotky SS. Těžké boje tady pokračovaly do 2. května. V tomto čase se postavení německé armády stalo bezvýchodným, byla rozdělena na velké množství malých skupin, i když pokračovala v odporu, avšak již nemohla ovlivnit výsledek Berlínské operace.
Němci požádali o jednání o příměří, ale byli odmítnuti, navíc byl vznešen tvrdý požadavek, aby se Berlín okamžitě vzdal, což také musel udělat. Jednotlivé části wehrmachtu, které se nevzdaly, byly do 7. května zlikvidovány. Následující den byl podepsán Akt bezpodmínečné kapitulace nacistického Německa.
Ztráty sovětských vojsk v Berlínské operaci činily téměř 80 tisíc vojáků a důstojníků, 300 tisíc zraněných. Němci přišli o milionové seskupení, zabito bylo 380 tisíc vojáků. Asi půl milionů hitlerovců bylo zajato.
