Ministr Korčok upokojuje ukrajinskou stranu prázdnými sliby. Názor

Právě jmenovaný slovenský ministr zahraničních věcí Ivan Korčok telefonoval s ukrajinským kolegou Dmitrijem Kulebou. Uvedl, že Bratislava pomůže Kyjevu se získáním statusu partnera rozšířených možností NATO. Taková informace je zveřejněná na webu ukrajinského ministerstva zahraničí.

Připomeňme, že Ukrajina je nyní v pozici aspiranta na vstup do Aliance. Stane se „docentem“, a pokud ano, jak koordinovat sliby slovenského ministra zahraničí s pozicí Jense Stoltenberga? Vždyť jasně řekl, že v organizaci zatím nejsou připraveni rozhodnout o tom, zda se Ukrajina připojí k Partnerskému programu rozšířených možností NATO? Třeba má ale Slovensko dostatečnou váhu, aby přesvědčilo generálního tajemníka NATO.

„Třeba ale má Slovensko dostatečnou váhu, aby přesvědčilo generálního tajemníka NATO? Tohle je vtip, že?“ odpověděl otázkou slovenský politolog a publicista Miroslav Graner v rozhovoru pro Sputnik.

Graner: Můj postoj k výše zmíněnému tématu je následovný: slovenský ministr zahraničí Ivan Korčok, protože se sám rozhodl, bez pověření vlády a parlamentu. Ministr nereprezentuje smýšlení a cítění parlamentu a už vůbec ne lidí Slovenska. Koná svévolně. Nemyslím si, že by Korčok nebo Slovensko mělo takovou váhu, aby mohli přesvědčit tajemníka NATO Jense Stoltenberga. Osobně si myslím, že partnerství NATO a Ukrajiny s ohledem na situaci na Donbasu by bylo velmi riskantní a jasně dokazující, že NATO by se tímto otevřeně zamíchalo i do nevyřešeného konfliktu na Donbasu a bylo by iniciátorem vojenského konfliktu. Takové spojenectví by většina národa velmi odsuzovala a byla by s takovým vývojem velmi znepokojena. Pokud by se NATO navzdory veřejným prohlášením Jense Stoltenberga přece jen rozhodlo vstoupit do partnerství s Ukrajinou, znamenalo by to velmi hrubé ohrožení zájmů Ruska a nebezpečnou provokaci k vojenskému konfliktu. Tuto variantu však osobně zamítám, jelikož NATO má také své značné problémy nejen s Ukrajinou. Například rozšiřující se konlikt mezi Tureckem a Řeckem. Spíše bych zvažoval, že možný důvod toho, že ministr Ivan Korčok upokojuje ukrajinskou stranu prázdnými sliby, které nemůže ve skutečnosti naplnit, může být jeho příslib jakýmsi lékem proti bolesti, placebo pro Ukrajinu a její obyvatele.

Exituje také problém vojenského potenciálu Ukrajiny. Jak hodnotný by byl takový partner pro Severoatlantickou alianci?   

Ukrajina má stále velký vojenský potenciál, i když odhlédneme od stavu jeho minulého odzbrojení z vybavení ze SSSR. Je tam však velmi velký potenciál, zejména velmi dobře vycvičená a početná armáda ještě bývalým režimem SSSR. V případě dozbrojení a zaškolení by byla útočnou silou proti Rusku nesmírně vhodná zastupovat zájmy NATO bezprostředně na hranicích Ruska. Tento stav by byl velmi výhodný pro NATO, ale co je ještě horší, velmi nebezpečný pro Rusko.

Slovenský ministr v telefonickém rozhovoru uvedl, že Ukrajina bude prioritou slovenské politiky. Jak by mělo byt podle váa toto prohlášení chápáno?

To nemohu popřít, že ministr Slovenské republiky bude osobně vyvíjet takovou snahu v prioritním zájmu a bude prosazovat i změnu orientace slovenské politiky proti Rusku. Je dost možné, že Korčok koná „za sebe“, ne jménem vlády, je osobně nejen přesvědčen, ale také pověřen od vojenských kruhů USA a NATO, aby intenzivně pracoval na přípravě Ukrajiny k partnerství s NATO. Ministr je bývalý velvyslanec USA a nový premiér si proto takového ministra vybral. Vláda nejedná tak, jak by bylo v zájmu suverénního Slovenska nutné. Současná vláda je orientována na podporu oligarchů a západních zájmů. V parlamentu bych odhadl rozložení sil pro a proti přibližně půl na půl. Jak se vyvíjí situace i v souvislosti s pandemií koronaviru, premiér vyvíjí tlak na odevzdání široké pravomoci k rozhodování premiéra a oslabení palramentu, což je pro Slovensko velmi nebezpečné.

Až donedávna vytýkali Slovensku v Evropě loajální přístup k Rusku, k politice Vladimira Putina. Dnes je takovým útokům vystaveno Maďarsko. Vytýkají mu blokování procesu sbližování Ukrajiny a NATO. Budapešť ospravedlňuje svůj postoj porušováním práv maďarské menšiny na Ukrajině. Jak byste charakterizoval tuto kolizi?

Ano, Slovensko zaujímalo v Evropě částečně proruský postoj, sympatický politice Vladimira Putina. Každopádně jsou politické síly kolem exprezidenta Kisky a bývalého ministra zahraničí Miroslava Lajčáka, ale i části poslanců protiruské, tato politická seskupení jsou silně placená ze Sorošovských finančních zdrojů. A je i silné a důvodné podezření, že i volby byly zfalšované (oficiálně to není potvrzeno, ale strana Vlast a koalice PS/Spolu se chystaly obrátit se na Ústavní soud kvůli volebním výsledkům, pozn. red.). Spíše je to možné vyjádřit tak, že sympatie k EU jsou značné u mladých, kteří vidí a obdivují technickou vyspělost Západu, ale je to především propagační výchovou ve školách a univerzitách. Mladí nemají zkušenosti starší generace jejich rodičů. Mladí dostávají v porovnání se staršími neporovnatelně vyšší možnosti a finance, často i nezaslouženě a především Slovensku škodící. Starší generace je zastrašená, pronásledovaná, zesměsňovaná, jelikož je velmi špatně placená a diskriminovaná, často bez jakýchkoliv možností vydělávat. Pokud jde o Maďarsko… Rozhodně pokládám postoj Orbána a rozhodující části národu Maďarů za významně proruský, a zároveň obhajuje zájmy svého národa, maďarské zájmy. EU se snaží velmi silně potlačit projev národních a vlasteneckých zájmů. Proto každý národ a stát, který nepotlačuje projevy své suverenity a vlastenectví, je označován hanlivě, lze říci protievropský, a někdy je i osočován, že je pod vlivem ruské propagandy.