Česká armáda koncem března ukončila střežení základny Bagrám v Afghánistánu. Dnes se do naší vlasti vrátila část materiálu strážní roty. Takže to je definitivní konec jedné kapitoly zahraničních misí české armády. A ta kapitola neskončila v celkovém důsledku příliš slavně.
Sbohem, armádo
Spojeneckou základnu v afghánském Bagrámu čeští vojáci střežili od roku 2013, v zemi se vystřídalo 13 jednotek a zhruba 2000 vojáků. Na starosti měli venkovní ochranu letecké základny a zabránění nepřátelským aktivitám povstalců. Vyjížděli proto do jejího okolí, kde dohlíželi na situaci, kontrolovali místa, odkud v minulosti povstalci odpalovali rakety, nebo shromažďovali zpravodajské informace. Při dvou sebevražedných útocích na české hlídky padlo v roce 2014 pět vojáků a v roce 2018 tři vojáci.
Není to konec české mise v Afghánistánu, ale její zásadní zúžení. V zemi ještě jsou čeští lékaři, výcvikové jednotky a jednotka s dronem. Chirurgický tým působí v polní nemocnici na základně v Kábulu. Čeští instruktoři mají na starosti výcvik mimo jiné afghánských speciálních sil. A jednotka s bezpilotním prostředkem Scan Eagle, která působila ve prospěch strážní roty, prozatím zůstává v Bagrámu.
A co dál? Může se Česká republika pyšnit, že přinesla Afghánistánu mír, demokracii a bezpečnost? Tamní ženy vyměnily burky za bikiny? Je země díky naší vojenské pomoci blíž k liberálním standardům západní demokracie? Ani o píď, drazí čtenáři. Šlo o zbytečné dobrodružství. Jen jsme rozšířili seznam těch států, kteří v krvavé bažině zvané Afghánistán za posledních 150 let uvízli.
Krev českých vojáků se už nesmyje
Sputnik o afghánském dobrodružství české armády hovořil s renomovaným expertem – poslancem za SPD, místopředsedou zahraničního výboru Poslanecké sněmovny a bývalým diplomatem Jiřím Kobzou.
„Celou afghánskou anabázi považuji za zbytečnou, marnotratnou a pro ČR navíc velmi riskantní. Pohyboval jsem se na afghánsko–íránském pomezí v roce 2003, krátce po ukončení amerického bombardování Afghánistánu, organizoval jsem pomoc pro uprchlíky v táborech na pomezí jihovýchodního Íránu a jihozápadního Afghánistánu (fotografie níže je z tábora Mottakki) nedaleko íránského města Zábolu,“ řekl pan Kobza.
Od té doby se bezpečnostní i mocenská situace v Afghánistánu zásadně změnila, dodává.
„Kupodivu se nikterak neprojevila ‚demokracie' dovezená na bombách USA a raketách Tálibánu či dalších militantních islamistů, kteří napřed bojovali proti Sovětům a nakonec, jako hadi, kteří koušou ruku, která je krmí, proti okupačním silám USA. To, co se velice změnilo během vojenské přítomnosti západních ‚spojenců' v Afghánistánu, byla v první řadě produkce surového opia, která raketově vystřelila vzhůru, aby v roce 2017 dosáhla převratných 9000 tun. Zajímavé je, že zatímco produkce opia v Afghánistánu stoupala, objem drog zachycený na afghánsko-íránských hranicích klesal (bohužel čerstvé statistické údaje chybí. Nicméně třeba think tank East West Institute ve své zprávě uvádí, že Írán přijal působivá protidrogová opatření, nicméně tento boj sám nezvládne a bylo by potřeba spolupráce Teheránu, Washingtonu a Kábulu). Jeden se nemůže ubránit dotazu, kam se poděl ten (stále rostoucí) rozdíl? Vzpomínám si na aféru IranGate a říkám si, jestli vlastně Američané jenom nepřeskočili íránského prostředníka a nepokračují dále v kooperaci přímo s výrobci,“ tvrdí český poslanec.
„Právě tyto úvahy mne vedou k výrazným pochybám o účelnosti přítomnosti a činnosti naší armády v Afghánistánu, vedou mne ke stále palčivějším otázkám, komu tam naši elitní vojáci vlastně slouží a hlavně, za koho a pro co tam umírají? S jejich stažením rozhodně souhlasím, jen si myslím, že tam vůbec neměli jezdit a členové tehdejší vlády, která je tam poslala, si asi krev padlých, za které jsou jednoznačně zodpovědní, nikdy z rukou nesmyjí,“ říká bývalý diplomat.
Hlavní úkol pro českou armádu
Jak celkově hodnotí zapojení České republiky do demokratizace Afghánistánu? To se moc nepovedlo, když tamní vláda jedná s Tálibánem o budoucnosti země...
„V této oblasti vždy platí historické pravidlo, že po občanské válce bude mír, až zde bude jasný vítěz. No a vítězem se stane ten, kdo zničí všechny své politické oponenty. Západní demokracie, politický pluralismus a diskuse prostě nikde na Východě nefungují. Je jasné, že za dobu okupace moc Tálibánu neuvěřitelně vzrostla a tuším, že jednání vlády s Tálibánem se vedou ve snaze, aby si členové této vlády zachránili holé životy,“ domnívá se politik.
Čeští vojáci působí v Afghánistánu bezmála 20 let. Jak to pomohlo bezpečnosti naší republiky?
„Tím, že českou vlajku zapíchla naše tehdejší vláda hned vedle té americké, jsme se v očích obyčejných Afghánců stali spolupachateli okupace anebo ozbrojeného útoku na jejich zemi. Kromě toho s ohledem na to, že v bojových akcích, kterých se zúčastnili i čeští vojáci, zahynuli Afghánci, stala se ČR v očích a myslích Afghánců i legitimním terčem jejich krevní msty. Jakým způsobem by toto mohlo přispět k bezpečnosti ČR, to mi opravdu není jasné,“ říká pan Kobza.
A teď je na řadě zásadní otázka. Jaký smysl má účast české armády v zahraničních misích. Třeba v Mali? Je to jen spojenecká pomoc, nebo jde o víc
„Osobně si myslím, že by naši vojáci neměli hájit v zahraničí cizí zájmy vůbec, což je obzvláště patrné v současné situaci, kdy je nutné dohlédnout na uzavření hranic a připravit se s ohledem na výbušnou situaci na turecko-řecké hranici na další migrační invazi. Vidím proto hlavní úkol pro Armádu ČR v obraně území a občanů ČR zde, doma, v naší zemi,“ říká poslanec za SPD Jiří Kobza.
