Ve své odpovědi na otázky novinářky portálu ParlamentniListy.cz o případných ruských vyhrůžkách vůči třem pražským radním profesor Oskar Krejčí přiznal, že nějaký stupeň ohrožení existuje, protože „si asi každý dovede představit, že by se mohl nalézt někdo, kdo by rád nafackoval zmíněným třem smutným hrdinům. Takže určitě zde nějaký stupeň fyzického ohrožení je, což ale u politiků milujících exhibice bývá téměř vždy“. Dodal, že „je obtížné s vážnou tváří rozebírat trapné věci“.
Popsal dále situaci, kdyby se starostům Prahy 6 a Řeporyjí nebo pražskému primátorovi opravdu něco stalo. V takovém případě jsou podle něj ohroženi policisté a vládní činitelé, jejich kariéry, protože mainstreamová média by odpovědné policisty, úředníky a ministry za podcenění situace „roztrhala na kousky“.
Nevyloučil taky, že by mohl být zahraniční zájem na inscenaci útoku z nějaké spřátelené strany, tak aby bylo možné za tento hanebný čin zdiskreditovat Rusko.
„K subkultuře všech velkých zpravodajských služeb patří přesvědčení, že likvidace zrádce není msta, ale provozní nutnost. Otázkou je, jak rozumět slovu ‚likvidace‘. Zda se jedná o zabití, nebo znevěrohodnění či zesměšnění. Učinit přeběhlíka nevěrohodným je nejcennější výsledek. Problém je, když přeběhlík má na svědomí lidské životy. Zmínění tři smutní hrdinové z Prahy ovšem do takovéto supiny ohrožených nepatří ani okrajově. Nejsou to zrádci, jsou ve svých názorech i útočném chování konzistentní. Oni nechybují, pochybil ten, kdo jim při povolebních kuloárových jednáních svěřil kulaté razítko,“ uvedl politolog.
Komu zhoršování vztahů s Ruskem mohlo hrát do karet?
Krejčí následně porovnal chování několika zemí a jejich ambasád vůči Česku a poukázal na dvojí metr v otázce reakce na ruské diplomatické nóty.
„Když velvyslanec USA zašle členům sněmovního rozpočtového výboru dopis, v němž vyhrožuje sankcemi v případě vyšší digitální daně, je to přátelská rada. A všichni se s díky a radostně přizpůsobí. Když se čínská ambasáda přimlouvá za Huawei nebo se Moskva ohradí proti bourání soch, je to zcela nepřijatelné vměšování do vnitřních záležitostí, arogantní chování mocnosti vůči malému státu. Na tomto přístupu není nic ke komentování – prostě někteří lidé mají zeměpisně orientované ideologické preference a podle nich vše měří,“ uvedl a dodal, že velvyslanectví USA, Ruska i Číny jsou tady mimo jiné proto, aby tlumočila stanovisko své vlády. Je to jejich povinnost.
Připomněl taky vlnu kritiky v českých médiích vůči ruskému filmu o invazi armád Varšavské smlouvy, kdy nikdo v Česku neobhajoval svobodu slova scenáristy a režiséra, a bouřlivou reakci na návrh ruských poslanců o změnách v zákoně o veteránech. „Nikdo nemluvil o suverenitě zvolených poslanců. V tehdejší hysterické kampani nezbylo místo pro věcné posouzení toho, jak definovat veterána,“ dodal.
„Zdá se, že pro zahraniční politiku českého státu teď nepřipravují nóty v Černínském paláci, ale na radnicích a Kavčích horách v Praze,“ oznámil politolog.
„A nejde jen o oslavy osvobození. Nejsnáze se společnost ovládá, když je jasně vidět blížící se nepřítel. V dobách zlomu, jako je ta dnešní, je to zvláště oblíbený nástroj. Rusko obnovilo schopnost hájit svoji suverenitu a svoji nezávislost žárlivě střeží. Čína roste neuvěřitelným tempem, ekonomika Západu stojí na otaznících. Je třeba lidi vylekat. Nepřítel z Východu – to je osvědčená melodie. Nechci ani připomínat, kdo ji tak rád pěl,“ prohlásil.
Uzavřel rozhovor se slovy, že „ti, kdo padli, abychom my mohli žít, si přece zaslouží naši vděčnost. A úctu. Rozhodně mnohem, mnohem víc než nějací dočasní radní.“
