Vědci odhalili tajemství nejstaršího chrámu na světě

Izraelští vědci zjistili, že nejstarší na světě kultovní stavba Göbekli Tepe v Turecku se stavěla podle jednotného plánu a jeho tvůrci se dobře vyznali v zákonech architektury. Výsledky výzkumu byly zveřejněny v květnovém čísle časopisu Cambridge Archaelogical Journal.

Megalitický komplex Göbekli Tepe nedaleko tureckého města Urfa je nejstarší známý chrám v dějinách lidstva. Předpokládá se, že komplex začali stavět neolitičtí lovci a sběratelé před více než 11 500 lety ještě předtím, než se zformovaly první lidské civilizace. Na takové stáří ukazují usazeniny, které stavbu překrývají.

V průběhu několika tisíciletí byly stavby ukryté pod kopcem 15 metrů vysokým o průměru 300 metrů, díky čemuž se památka dost dobře zachovala. V roce 1994 byl komplex Göbekli Tepe objeven německým archeologem Klausem Schmidtem a od té doby je předmětem neustálých debat mezi archeology. Na důkladně zpracovaných kamenných deskách jsou dobře vidět reliéfy lidí a zvířat vytvořené dovednými mistry, což by sotva dokázali udělat lidé z doby neolitu.

Mělo se za to, že se komplex budoval postupně po dlouhou dobu a jeho jednotlivé části se stavěly v různé době a různými lidmi. Vědci z Ústavu archeologie Telavivské univerzity provedli počítačový rozbor geometrie staveb Göbekli Tepe a zjistili, že centrální body tří monumentálních okrouhlých staveb komplexu tvoří ideální rovnostranný trojúhelník a že objemy stavby jsou podřízeny prostorové hierarchii. Vychází z toho, že stavba postavená 6000 let před Stonehengem se zakládá na jednotném architektonickém projektu.

„Göbekli Tepe je archeologický zázrak,“ uvádějí se ve zprávě pro tisk Americké společnosti přátel Telavivské univerzity slova vedoucího výzkumu profesora Aviho Gophera. „Komplex postavený neolitickými občinami před 11500 až 11000 lety se skládá z obrovských okrouhlých kamenných staveb o průměru až 20 metrů a monumentálních pilířů ve tvaru T vysokých až 5,5 metru. Protože neexistují žádná svědectví o zemědělství nebo chovu domácích zvířat v té době, má se za to, že komplex postavili lovci a sběratelé. Jeho architektonická složitost je však pro ně dost neobvyklá.“

Tradičně se předpokládalo, že počáteční architektonické znalosti a metody plánování, jako je uplatnění geometrie a kreslení plánů staveb, získali lidé mnohem později, kdy se lovci a sběratelé změnili v zemědělce a chovatele dobytka a začali stavět trvalé budovy.

„Tento výzkum přináší důležitou informaci o raném případu architektonického plánování a je příkladem dynamiky kulturních změn v raných obdobích neolitu,“ říká první autor článku Gil Haklay z izraelského úřadu pro starožitnosti, který je aspirantem Telavivské univerzity.

Výsledky výzkumu ukazují, že základní metody architektonického plánování byly vypracovány v Levantě ještě v pozdním epipaleolitu jako součást natufiánské kultury, v době raného neolitu již užívali obyvatelé tohoto regionu abstraktní pravidla projektování a organizačních modelů.

V současné době jsou vykopány čtyři kamenné kruhy, vědci se ale domnívají, že uvnitř kopce je ještě asi dvacet kruhů, které nebyly dosud prozkoumány.