Nedávno se konaly zkoušky nové hypersonické střely na strategickém bombardéru Tu-22M3. Napsala o tom některá ruská média s odkazem na vlastní zdroje ve vojenském průmyslu, avšak oficiálně tato informace potvrzena nebyla. Psali také o tom, že nová zbraň bude použita k vyzbrojení modernizovaného Tu-22M3M spolu s řadou dalších nových leteckých útočných prostředků.
Hyperzvuk. Podle bodů
O hypersonických střelách a způsobech jejich dopravy k potenciálnímu cíli se dnes mluví tolik, že se v tom nedá tak snadno vyznat. Pokusíme se to vysvětlit.
1. Pro strategické jaderné síly na zemi jsou určeny raketové systémy Avangard s hypersonickými řízenými bojovými hlavicemi. Je to mezikontinentální raketový jaderný systém.
2. Pro lodě a ponorky vojenského námořnictva vyvíjejí hypersonickou střelu Cirkon, která má zajistit průlom protivzdušné obrany útočného oddílu letadlové lodi a zásah nejvíce chráněných cílů na moři.
3. A nakonec na hypersonických letounech MiG-31K rozmísťují hypersonické balistické rakety Kinžal, které zajistí s ohledem na dolet nosných letounů splnění bojových úkolů na strategické vzdálenosti do 3 000 km.
A nyní se objevily zprávy o ještě jedné hypersonické střele pro nový modernizovaný raketový letoun Tu-22M3M. Tento letoun může také samozřejmě fungovat jako bombardér a také nést „kinžaly,“ ale vývoj nové hypersonické střely se zdá celkem odůvodněný.
Nejde jenom o novotu. Kinžal byl nejspíš vyvinut pro použití s jadernou bojovou hlavicí. Nahání to trochu strach, ale je to pro „poslední válku.“ Kdežto samotný nový výrobek byl zřejmě vyvinut jako tradičnější, méně globální a proto přesnější okřídlená střela.
Střela. Prostě střela
Jde pravděpodobně o to, čemu média říkají „hypersonická řízená střela“. Západní speciální média o tom píšou přibližně od roku 2017. Připomínají, že se podle funkcí a kapacit podobá americkým střelám AGM-158 JASSM.
Podrobné informace o tomto výrobku jsou samozřejmě tajné, avšak něco se dá dozvědět z ranějších zpráv. Poprvé o tomto projektu promluvil hlavní velitel ruského vojenského letectva Alexandr Zelin na konferenci zástupců leteckého průmyslu v Moskvě v dubnu 2013. Tenkrát řekl, že v Rusku pracují na projektu vývoje hypersonických střel pro raketová letadla. Projekt má dvě etapy. V první měla být do roku 2020 vyvinuta „kompaktní operativní taktická letecká střela o doletu 1 500 km a rychlostí 6 Machů.“ Soudě podle všeho je to právě střela, kterou západní média označují za hypersonickou řízenou střelu.
Připomeneme, že předtím byla za obnovený systém pro modernizované letouny Tu-22M3M označena střela X-32 o doletu do 1 000 kilometrů. Byla přijata do výzbroje před několika lety, její rychlost se blíží hypersonické, ale vcelku je to jenom modernizovaná verze X-22 s technologiemi a taktickými technickými vlastnostmi sedmdesátých let minulého století. Kdežto v případě hypersonické řízené střely jde o aktuální vymoženosti.
Aljaška a Guam pod ruským „deštníkem“
Vývoj nové hypersonické střely jako součásti výzbroje obnoveného Tu-22M3M má značně změnit kapacity budoucího dálkového letectva. V březnu 2020 vykonala tato modifikace stroje známého již ze sovětské doby svůj druhý testovací let.
Nesmíme zapomínat, že Tu-22M3M je sám o sobě jedním z nejlepších letounů 1970-1980 let a má několik nestárnoucích klad, ke kterým patří nadzvuková rychlost, nenáročnost na kvalitu vzletové a přistávací dráhy, velká užitečná zátěž a rozmístění střel a bomb jak zvenčí, tak uvnitř letounu, což snižuje jeho radiolokační viditelnost. Zvlášť vyzdvihneme mezikontinentální dolet díky dotankování za letu. Dokázaly to kdysi Tu-22M, avšak zařízení na dotankování bylo z letounů odstraněno v důsledku dohody o omezení strategických zbraní v sedmdesátých letech. Tu-22M3M tuto opci nejspíš znovu dostane. Takže získáme dost málo viditelné letadlo, možná také s motory z nadzvukového strategického bombardéru Tu-160M2.
Tu-22M3M dokáže v malé výšce a nadzvukovou rychlostí urazit 1 500-2 000 km od letiště a zasadit úder hypersonickými střelami na vzdálenost již 1 500 km. Když tyto letouny budou rozmístěny na Kolském poloostrově (na severozápadě evropské části Ruska), budou moci kontrolovat téměř celý Severní Atlantik od Kanady do Velké Británie. Když budou Tu-22M3M rozmístěny na základnách na Dálném Východě RF, může se pod „deštníkem“ octnout západní část Pacifiku od Guamu do Aljašky a také část Kanady.
Bez družice se obejít nedá
Před použitím tohoto leteckého raketového systému je třeba vyřešit otázku rozvědky a cílů na velké vzdálenosti. Vysvětlíme to: dolet střel 1 500 km je za hranicemi dosahu protiletecké obrany letecké útočné skupiny a také za hranicemi možnosti objevení cílů samotnými nosnými letouny.. Vypuštění střely na tuto vzdálenost může být fakticky uskutečněno buď s pomocí samonaváděcího systému střely a tedy řízení na dálku operátorem, anebo na základě dat zvenčí. Tuto roli může hrát buď jiný letoun, anebo loď, také to může být umělá družice Země. To poslední je zřejmě nejlepší řešení. Letadla typu Tu-22M dokážou samozřejmě vstoupit také do prostoru protivzdušné obrany útočné skupiny letadlové lodi a šance na přežití v tomto prostoru jsou dost velké. Mně se ale zdá, že když už máme střely o velkém dolet, bylo by to neodůvodněné riziko.
Máme tedy očekávat, že se v Rusku objeví příslušná skupina družic, která mimochodem existovala v SSSR právě pro tyto účely. Od roku 2009 bylo v prostoru kolem Země zahájeno rozmístění obnoveného systému radiotechnického a radiolokačního průzkumu oceánských prostorů s pomocí družic Lotos-S a Pion. Tento systém je náhradou starého sovětského systému Legenda, jehož termín provozu skončil v nynějším století.
V očekávání PAK DA
Víme, že podle projektu modernizace má být v nejbližších letech obnoveno nejméně 30 Tu-22M3, z kterých budou Tu-22M3M. Prodlouží to samozřejmě termín provozu těchto slavných letounů o 10-15 let anebo i déle, zřejmě přesně na dobu potřebnou na úplnou modernizaci parku dálkového letectva s pomocí vyvíjeného univerzálního letounu PAK DA (Perspektivní letecký komplex dálkového letectva), který nahradí Tu-22M, Tu-95MS a Tu-160.
