Pane profesore, jak máme vnímat informaci o nárůstu nakažených novým typem koronaviru?
Je zvláštní, kolikrát musí člověk opakovat, že konstatace samotných čísel toho mnoho neříká. Kdybych vás teď vzal na oddělení JIP, kde bychom sledovali jakýkoli parametr zde ležících pacientů a každý výkyv byť jen teploty hlásili do médií, dalo by se z toho udělat neskutečné drama, to mi věřte. Má něco takového ale smysl? Právě tohle dělají někdy média: vyselektují si oblast zájmu a tu pak statisticky pitvají, dohromady to ale objektivně vzato nemusí mít moc velký význam, resp. pro odbornou veřejnost. Pokud se podíváte do statistik, jak je to za poslední dobu s nárůstem chřipkových onemocnění, jsou to rovněž „dramatická“ čísla, ale média se o tuto část statistiky teď nestarají. Selektivně přistupují ke koronaviru, který favorizují.
Před chvílí jsem od vás slyšel úvahu o „bederních rouškách“. Mohl byste ji zopakovat?
Kromě koronaviru tu máme i rotavirové infekce, mám na mysli průjem. Pokud média začnou nafukovat obavy před tímto onemocněním, nedivil bych se, kdyby se nařídilo, že budeme nosit bederní roušky či povinně nějaké ty plenky Pampers. Mám skoro pocit, že si lidé zvykli být teď doma, docela se jim to líbí, tak si díky mediální vlně říkají o nějaká další izolační opatření.
Pane profesore, nicméně onen nárůst je přece jen zaznamenán…
Občas zaznívá názor, viz náš dřívější rozhovor s PhDr. Josefem Skálou, že se možná v ČR neměla redukovat infekční oddělení či rušit přímo specializované nemocnice.
Pamatuji si na dřívější tzv. CO – civilní ochranu. Dnes se mluví o „státních hmotných rezervách“. O tyto věci se musí dlouhodobě dbát, to je jisté. Ale na druhé straně mi nikdo nevymluví, že producenti roušek a dalších ochranných pomůcek mají nyní dobrý odbyt. Jinak jsem i pro to, aby se stejně agilně testovalo na chřipku. Je zvláštní, že o hromadných testech na toto onemocnění neslyšíme. Stručně řečeno: nedělejme ze všeho takové drama, to za prvé. Za druhé veškerá statistika s covid-19 musí být mezistátně jaksi standardizována, abychom mohli z čísel vyvozovat nějaké závěry. Mne doteď překvapuje, že umírá-li „tolik“ pacientů na covid (možná, že řada z nich umírá „s covid“, a mezitím je rozdíl), je třeba provádět množství pitev a dále posuzovat odebrané vzorky pod mikroskopem. A to se v takové (nezbytné) míře nedělá. Mělo by se… Jinak si totiž řada lidí může říkat, co chce, včetně médií…
Něco závěrem, pane profesore?
Měli jsme tu teď 16 případů svrabu. Slyšel jste o tom? Píše se nějak zvlášť o tom?
Děkuji Vám za rozhovor.
