Ve svém pátečním příspěvku Eduard Stehlík, jenž nyní zastává funkci ředitele Památníku Lidice, popsal vývoj událostí z června 1918, kdy českoslovenští legionáři vedli boje proti bolševickým vojenským jednotkám u železniční stanice Lipjagy poblíž Samary. V tomto vojenském střetu dokázali legionáři porazit svého nepřítele, což podle Stehlíka vyvrací tézi o mizivých bojových schopnostech Čechů. Vedle řady komentářů, v nichž uživatelé souhlasili se stanoviskem českého historika, se objevil i kritický názor na angažovanost českých a slovenských vojáků v ruské občanské válce. Uživatel jménem Ronald Kerekes totiž skepticky ohodnotil vměšování československých legionářů do tohoto vnitrostátního konfliktu, během něhož vraždili Rusy. Eduard Stehlík dnes ve svém dalším příspěvku na to reagoval a uvedl důvody, které podle něj nutily legionáře se zapojit do ruské občanské války.
„V polovině května 1918 došlo k tzv. Čeljabinskému incidentu, kdy jeden z válečných zajatců kusem železa vyhozeným z vlaku těžce zranil čs. legionáře. Čeljabinský sovět namísto objektivního vyšetření celé záležitosti několik našich legionářů zatkl a nechal uvěznit i naše důstojníky, kteří přišli vyjednat propuštění zadržených. Čs. legie nato obsadily celé město a zajatce osvobodily,” popsal údajný důvod vyostření vztahů mezi legionáři a bolševiky Eduard Stehlík.
V konečném důsledku byly tyto kroky legionářů vnímány bolševiky jako projev nepřátelství a vyhlášení války, což vyústilo v rozsáhlý konflikt mezi dvěma stranami. Stehlík však popírá tvrzení, že by Češi bojovali proti Rusům, jedná se podle něj o válku proti bolševikům, kteří podle něj v roce 1917 svrhli legitimní ruskou vládu. Nesouhlasí ani s obviněními ohledně násilí proti ruským civilistům ze strany legionářů.
Reakce uživatelů na sociálních sítí
Výklad Eduarda Stehlíka v podstatě oslavující československé legionáře, v němž je těžké spatřit nějaký kritický či skeptický pohled na tehdejší postup českých vojáků, byl podpořen mnohými sledujícími vojenského historika. Někteří z nich se přiznali, že tento text je prvním podstatným materiálem, z něhož mohli získat nějaké znalosti o těchto historických událostech. Nechyběl ani projev vlastenecké hrdosti či vychloubání.
„Na naše legionáře bychom měli být hrdí. Těm v Rusku se dokonce podařilo svým způsobem to, na čem si Napoleon a později i Hitler vylámali zuby, tedy ‚ovládnout Rusko‘,“ napsal uživatel s přezdívkou Henry Vasco Stokoe.
Další komentující dali najevo, že by spíš preferovali více vyvážený či neutrální pohled na historické události. Martin Kos například poznamenal, že československé legionáře by rovněž bylo možné považovat i za zrádce, protože v podstatě zradili vojenskou přísahu a zabíjeli na válečné frontě i své krajany.
„Mnohdy bojovali na ruské frontě Češi proti Čechům v bratrovražedném boji. Z tohoto pohledu jsou mi mnohem sympatičtější ti loajální vojáci Rakousko-uherské armády, kteří za svou vlast bojovali až do hořké porážky. Ve Vašem příspěvku jsou zajímavé nesrovnalosti, například legionáři donucení odevzdat výzbroj začali klást ozbrojený odpor. Historie není černobílá a takto bychom se na ni měli dívat,” vysvětlil svůj názor dotyčný uživatel.
„…Nějak jste opomenul, proč byli účastníci tzv. Čeljabinského incidentu zatčeni. Zlynčovali totiž někoho, koho považovali za pachatele. Následovala vzpoura a osvobození zcela legálně zatčených vrahů. To byl začátek ozbrojeného boje proti bolševikům,“ napsal dotyčný.
V komentářích pod příspěvkem se rovněž objevilo i kritické hodnocení vojenských dovedností mnohých českoslovesnkých legionářů.
„Pan plukovník je zjevně vyučen v oboru alternativní historie. A ještě by mohl doplnit, jak na slavné legie na Sibiři pohlíží třeba naši udatní polští spojenci. Nebo alespoň tamní ekvivalenty pana Stehlíka. Jejich obraz zbabělých čechopepíků je asi také dán dlouhodobým působením komunistické propagandy,”nešetřil svou kritikou uživatel s přezdívkou Datlofu Datlov.
