https://cz.sputniknews.com/20200607/obraz-zbabelych-cechopepiku-kolem-legionaru-to-vre-co-ve-skutecnosti-provedli-v-rusku-12045601.html
„Obraz zbabělých čechopepíků“. Kolem legionářů to vře. Co ve skutečnosti provedli v Rusku?
„Obraz zbabělých čechopepíků“. Kolem legionářů to vře. Co ve skutečnosti provedli v Rusku?
Příspěvek vojenského historika Eduarda Stehlíka o hrdinných skutcích českoslovesnkých legionářů na ruském území vyvolal bouřlivou diskuzi v sociálních sítích. 07.06.2020, Sputnik Česká republika
https://cdncz1.img.sputniknews.com/img/851/80/8518052_0:98:1637:1023_1920x0_80_0_0_98544e26bf95cf54fde4c6c71abc53f9.jpg
Maximovič
MÝTUS O ČESKOSLOVENSKÝCH LEGIÍCH První světová válka skončila vyřazením Ruska. Rusko přineslo velké oběti pro věc spojenců a kvůli vnitřním bojům bylo nuceno odejít z bitevní linie. Zato vstoupila krátce před koncem války do řad bojujících Amerika. Bezesporu by světová válka skončila mnohem dříve a stála by mnohem méně krve a peněz, kdyby Amerika zasáhla už 1915 nebo nejpozději 1916. Tehdy ale Amerika ještě zachovávala neutralitu a věnovala se výhodnému obchodu s dodávkami zbraní bojujícím stranám. Tyto dodávky odebraly Evropě všechno zlato, které odplynulo do Nového světa... „Já jsem stál jako vojevůdce a současně jako jeden z nejbližších spolupracovníků admirála Kolčaka ve středu tragédie ruského národa a spoluprožíval onu zvrhlou roli, kterou tehdy sehráli české legie na Sibiři. Zradili ruskou armádu a její vůdce, spolčili se s bolševiky, uprchli na východ, spáchali na bezbranném obyvatelstvu násilí a vraždy, vyloupili státní i soukromý majetek v hodnotě několika set milionů zlatých rublů a odvezli to ze Sibiře domů... (gen.K.V.Sacharov, Čeští legionáři na Sibiři,1930Calibri) Bývalé carské Rusko bylo nakaženo idejí panslavismu. Hlavní skupina obyvatel Ruska se skládala ze Slovanů… Nové slovanské státy, které byly západními mocnostmi vytvořeny a podporovány, se přikláněly již dávno předtím k Francii a byly jejími poslušnými sluhy. Francouzská politika využila panslavistickou myšlenku pro své účely... Masaryk zůstal skoro celý rok v Rusku....Vstoupil do jednání se všemi stranami a účastníky, ale odmítl, jak sám hrdě vysvětluje, nabídku ke spolupráci od generálů Alexejeva a Kornilova... místo toho se Masaryk připojil k levému táboru Rusů... .. Německá a rakousko-uherská vláda žádaly od Sovětů - dle smlouvy z Brest-Litevska - odzbrojení válečných zajatců… V květnu 1918 bolševici skutečně stanovili čs. sboru ultimátum a žádali vydání zbraní. Část českých vojáků složila zbraně, ale část odmítla. Morální stav českých vojsk byl smutný. Po ruské revoluci zařadila Česká národní rada všechny válečné zajatce své národnosti do svého vojska a tím česká brigáda narostla na armádní sbor... Čs.sbor se nacházel na podzim 1917 na Ukrajině. Napřed přistoupili Češi k jednání s ukrajinskou vládou. Pak se náhle od tohoto úmyslu odvrátili a Masaryk uzavřel osobně smlouvu s bolševickým vrchním velitelem Muravjevem. Masaryk připustil, aby do českých pluků vstupovali bolševičtí agitátoři a tak došlo částečně k bolševizaci Čechů... Masaryk učinil během pobytu v Rusku od května 1917 do dubna 1918 následující opatření: čs.váleční zajatci byli přejmenováni na legionáře. Velitelská místa byla obsazena českými vojáky. Nebyli na tato místa ustaveni podle výkonů nebo schopností, nýbrž výhradně podle ochoty a uznání České národní rady a podle svého revolučního směřování. Z nich jen Ceček, praporčík rak.-uh. armády, byl dříve důstojník. Gajda byl původně drogistou, vojenskou hodností a zařazením felčar (ranhojič). Syrový, obyčejný voják - bývalý obchodní cestující... Čs. vojáci se usnesli na vlastním rozhodnutí: probít se na východ. Došlo k řadě bojů Čechů proti Rudé armádě... Povstání Čechů bylo proto plně v plánech Francie a Anglie, protože vytvoření ruské východní fronty paralyzovalo posílení německé západní fronty. Češi byli k tomuto povstání zataženi francouzskými a anglickými agitátory... V létě 1918 si mocnosti spojenců nebyly jisté, zda válka dopadne v jejich prospěch či nikoli. Proto se dohodly učinit všechno, co se dalo vyždímat z Ruska, které se svíjelo ve smrtelných křečích Po prvním vydařeném výpadu Čechů podél Sibiřské magistrály jim byl dán z Paříže rozkaz zastavit se na Volze a vytvořit východní frontu. To mělo donutit Němce, aby svoji pozornost nevěnovali jen západu. ... Po dobytí Kazaně byl Ceček, od praporčíka na generálmajora povýšený Čech, jmenován vrchním velitelem fronty na Volze. Syrový, tehdejší vrchní velitel armádního sboru, byl jmenován velitelem armády.... Všude vznikaly nové organizace samosprávy.... Tehdy poprvé zasáhli Češi veřejně do politických záležitostí Ruska. Na zasedání se nečekaně objevil vyslanec čs. armády, dr. Bohdan Pavlů, v doprovodu členů komitétu České národní rady. Prohlásil: „Jestliže se ihned nesestaví jednotná ruská vláda, opustí Češi bitevní linii. Jako právoplatnou vládu mohou ale uznat jen tu, která by se skládala z členů samařského sociálně-revolučního komitétu Kerenského a Černovského strany."... Nakonec bylo v Ufě jako jednotná ruská vláda zvoleno ředitelství (direktorium). Sociální revolucionáři tam měli většinu. Takto byla vláda podle přání Čechů sestavena.... Direktorium přenechalo českému gen.Janu Syrovému vrchní velení na uralské frontě, i když tam bojovali jen ruští vojáci. A tak se s velkou naivitou stále spoléhalo na možnost záchrany prostřednictvím Čechů. Když už se direktorium ponížilo takovým způsobem, ukázal český velitel Syrový témuž direktoriu svoji neomalenost tím, že mu odepřel dispoziční právo nad vojsky. Prohlásil, že jeho armáda nebude bojovat, nýbrž vyčká příchodu franc.gen.Janina a bude se řídit jeho rozkazy.... Po zuby ozbrojení Češi odtáhli za frontovou linii a prohlásili jednou provždy, že už o boji nechtějí nic slyšet. Veškeré jimi vyklizené pozice byly obsazeny nově vytvořenými pluky Bílé armády - těm se nakonec podařilo útoky bolševiků odvrátit.... Snahy direktoria a spojenců byly neúčinné. Čechy už nebylo možné přimět k rozumu. Již v říjnu se všichni do posledního muže stáhli za bojovou linii. To je mnohokrát dokumentárně doložená skutečnost... Za zády bojujících se Češi usadili a rekvírovali jako válečnou kořist tolik železničních vagónů, že se doprava válečného materiálu dostala do vážných potíží.... Češi si kromě mnoha lokomotiv přivlastnili víc než 20 000 vagónů. Na každé dva Čechy připadl jeden vagón. Pro vlastní transport vojska nebylo toto množství vagónů nutné, sloužilo hlavně k přepravě jejich kořisti... Když přijel začátkem listopadu 1918 do Jekatěrinburgu ministr války a námořnictva admirál Kolčak, aby se osobně přesvědčil o stavu na frontě, urážela skupina českých vojáků doprovod admirála hlasitými nadávkami. Čeští důstojníci, kteří byli přítomni, nejenže vojákům jejich neslýchané chování nezakázali, ale ještě je povzbuzovali k dalším nadávkám... V témže čase přišel k admirálu Kolčakovi Gajda, tehdy český divizní velitel, a ujistil admirála svojí oddaností, sympatiemi a spolehlivostí.... Gajda a Syrový se příliš nesnášeli. Důvěřivý Kolčak byl o upřímnosti Gajdy přesvědčen a vyznamenával ho při každé příležitosti svojí přízní - dokonce mu udělil ruskou generálskou hodnost... Když Štefánik viděl, jak se Češi chovají, byl doslova ohromen. Dal si za úkol ihned zlikvidovat Českou národní radu, donutit českou armádu k disciplíně a postavit ji de facto pod velení generála Janina. Zde ovšem narazil na odpor ze všech stran. Stejně jako čeští důstojníci, tak i čeští politici se ostře postavili proti němu - obzvlášť česká soldateska. Štefánik se pak vracel do Prahy s nepořízenou... Sibiřská železniční trať měří tisíce kilometrů... . Železniční komitét se rozhodl nechat celou trasu vojensky hlídat. Za tímto účelem byla trať z Vladivostoku až po Bajkal přidělena Japoncům, trať podél Bajkalu americkému pluku a Rumunům, trať z Irkutska přes Tomsk až do Novonikolajevska třem českým divizím a trať z Novonikolajevska až po Barnaul Polákům.... Padesát tisíc Čechů si přivlastnilo dispoziční právo na jednu třetinu všech dostupných transportních prostředků, což znamenalo přísun několika metráků zboží v měsíci na jednu hlavu. Přirozeně, že jen malá část tohoto zboží sloužila legionářům k zásobování proviantem. Daleko větší díl sloužil výhradně jejich „obchodům“... Kolčak se rozhodl… podrobit všechny Čechy před jejich naloděním ve Vladivostoku zavazadlové revizi... Mezi Českou národní radou a revolucionáři, kteří zůstali na Sibiři, došlo k tajné dohodě... Podle nové dohody měli Češi učinit vše, aby zlomili moc Kolčaka a přivedli revolucionáře zpět k moci. Za to bylo Čechům slíbeno, že si mohou vzít svou kořist s sebou... Na jaře měli být Češi ubytováni v domech podél celé železniční tratě. Oni ale prohlásili, že své přístřeší, tedy těch dvacet tisíc vagónů, neopustí. Postavili si své vlastní stráže, které hlídaly ukořistěný majetek. I to se dělo pod protektorátem vrchního velitele Čechů, francouzského generálporučíka Janina... Češi nebyli admirálu Kolčakovi přátelsky nakloněni a jen Gajda ho stále ujišťoval o své úctě a o ochotě mu pomoci... Dnes je již pravý stav věcí znám. Všechno vyšlo najevo - to, co Gajda sám uváděl, byla lež a podvod. Dokonce ani jeho jméno nebylo pravé - žádný Radola Gajda, nýbrž Rudolf Geidl! (Viz: Münchener Neueste Nachrichten 25. - 26. Januar 1928 - Der Hochstapler als Generalstabschef). Absolvoval čtyři třídy gymnázia a pak byl jako lékárník zaměstnán v drogerii. Na začátku světově války byl Gajda v c.k. rak.-uh. armádě činný jako sanitní poddůstojník. V roce 1915 se dostal do zajetí Černohorců. Tam se sám rozhodl nazývat dr. Gajda. Černohorci mu uvěřili a tak se stal z drogisty lékař. Jako takový sloužil v černohorské armádě až do jejího zhroucení koncem roku 1916. Pak se rozhodl pokračovat ve svém dobrodružném životě v Rusku. Italská loď ho dopravila do Oděsy. Tam pak vstoupil do českého pluku pod jménem Gajda. Přitom postupoval tento podnikavý a ničeho se nelekající Čech rychle v hodnostech i ve vážnosti a dotáhl to až na post divizního generála.... V průběhu března a dubna postoupila západní armáda pod generálem Hanshinem až k Volze. Rudí prchali ve velkém počtu. Kdyby nám v oněch dnech alespoň trochu pomohl český sbor, mohlo být naše vítězství konečné a bolševismus by byl přemožen. Češi ale stáli na místě, nehnuli se - a co bylo ještě horší, velká ruská sibiřská armáda, kterou Kolčak svěřil Gajdovi, rovněž stála na místě... Následné události všechno změnily. „Nesmrtelný batalión generála Gajdy“ totiž přeběhl k bolševikům... Bez boje byl vydán Perm se všemi továrnami. Přitom došlo ke ztrátě obrovských zásob munice a byla ztracena i celá říční flotila. To všechno bylo možné jen proto, že byla celá armáda pod velením toho felčara... Admirál Kolčak jej tedy nechal degradovat a vyškrtnout z listiny armády... Na telegrafické výzvy Kolčaka, které měly zpustlému řádění Čechů zamezit, odpověděli Syrový i Janin, že prý jsou vůči „přírodnímu živlu bezmocní“. ... Janin konečně poslal Kolčakovi telegram, v němž ho obvyklým způsobem, hladkým jako úhoř, požádal, aby se podvolil a svěřil se Čechům do ochrany. Pokud by tak neučinil, pak by prý on, Janin, nemohl za další vývoj situace převzít odpovědnost. Argumentoval dokonce tím, že česká ochrana je garantována pěti velmocemi. Jako znamení této záruky bylo nad oknem jediného vozu, který Češi říšskému správci a jeho doprovodu ponechali, vztyčeno na rozkaz Janina pět vlajek: britská, japonská, americká, česká a francouzská. Eskorta admirála byla propuštěna a stráž byla vystřídána Čechy. To již každopádně nebyla čestná stráž, poskytovaná význačné osobě, ale stráž, která hlídala zajatce... Vlak s admirálem Kolčakem a zásobou zlata se pomalu pohyboval na východ. Na stanici Čeremchovo se rudí poprvé pokoušeli zmocnit tak nedocenitelných hodnot. Bolševici, kteří dostali zbraně od Čechů, tehdy ovládali Čeremchovo a žádali vydání admirála a zlata.... Podle údajů osob, které Kolčaka doprovázely, se vyvíjely události takto: Ve 4 hodiny odpoledne přišel jeden český důstojník k admirálovi a vysvětloval mu, že „bylo přijato usnesení vydat jej revoluční vládě v Irkutsku “. „Ale proč?!“ otázal se Kolčak a pohlédl českému důstojníkovi přímo do tváře. Ten sklopil zrak a díval se rozpačitě stranou. „Revoluční úřady Irkutska stanovily vaše vydání jako podmínku pro průjezd všech Čechů. Já jsem od našeho generála Syrového dostal rozkaz vás vydat. “ „Jak je to možné?! Generál Janin mi zaručil úplné bezpečí... A jaký význam by pak měly mít tyto vlajky? “ řekl admirál Kolčak a ukázal na britskou, japonskou, americkou, českou a francouzskou vlajku. Čech mlčel a neodvážil se ani vzhlédnout. „ Tak to mě tedy spojenci zradili!“ vykřikl admirál. Krátce nato se ve vagónu objevili zástupci nové revoluční vlády bolševiků v doprovodu své rudé gardy. Čech jim místodržícího vydal. Rudí odvedli Kolčaka do vězení... To jsou dokumentárně doložené skutečnosti. "Tvůrci Československé republiky a nového československého národa", Masaryk a Beneš o všech těchto událostech mlčí... Po návratu do vlasti však museli všichni legionáři napřed bezpodmínečně složit zbraně, protože si čs.vláda nebyla jista, zda nebude ČSR ihned bolševizována… (gen.K.V.Sacharov, Čeští legionáři na Sibiři“, 1930 Calibri)
9