„Zůstává pachuť z toho, jaký právní a komunikační chaos vláda vytvořila…kolikrát změnila postoj?… Proč jsme tu dnes? Chceme pojmenovat problém a nasměrovat pozornost nás všech k možnému řešení.“ (Milion chvilek pro demokracii, 9. 6. 2020, Praha, Staroměstské náměstí)
„Místo křiku, zaplňme Staromák naléhavým tichem…“ (Chvilkaři, 9. 6. 2020, Praha, Staroměstské nám.)
„Vláda páchá zločin na celé generaci dětí a jejich rodičů. Vládne chaos. Můžeme do ZOO, ale školy jsou zčásti zavřené…“ (MUDr. Michal Šotola)
Poznámka: Na tomto mítinku nezaznělo ani slovo o nebezpečném Rusku. Nebezpečí je prý v klimatu, dlouhodobém suchu i v bleskových povodních…Hodnotila se účinnost opatření za časů pandemie.
Kromě Babiše to slízl i ministr zdravotnictví. Chvilkaři ohlásili: „Vyhráli jsme. Ministr Vojtěch ustoupil.“
Chvilkaři se z tribuny radovali, že vzdor protikoronavirovým opatřením se nakonec legálně sešli v počtu, který daleko přesáhl původně ohlášených 500 lidí. Ministerstvo zdravotnictví, dle slov chvilkařů, nebránilo shromažďovacímu právu občanů ČR. Ti dnes tohoto práva využili a přišli vyjádřit svou občanskou pozici. „…Tím jsme my všichni ubránili své občanské právo nejen pro sebe, ale i pro všechny ostatní. Teď je snad i vládě jasné, že lidská práva nejsou kus hadru…je to uznání toho, že jsme měli pravdu.“
„Měli jsme pravdu.“ (Chvilkaři)
Chvilkaři podtrhli, že ministr Vojtěch se marně pokusil vše prezentovat tak, že činí chvilkařům jakýsi milostivý ústupek. Dle chvilkařů pokusy lidem bránit v tomto právu by „soud shodil jako protiústavní“. Chvilkaři poměrně trefně vystihli, že si vládní nařízení místy protiřečila, resp. jde-li o zvládání koronavirové krize. Začátku mítinku vévodila i jistá dávka paranoie. Chvilkaři se báli jakýchsi provokací a toho, že je někdo obviní z toho, že „nezodpovědní Pražáci šíří koronavirus…“
Nicméně pozitivní je, že metodologicky vzato se staví do pozice toho, kdo ví, co je problém a kdo tuší řešení.
Chvilkaři kritizují vládu, že se „servilně klaněla draze zaplaceným zdravotnickým pomůckám z Číny, poslanci za ANO, ČSSD, SPD, KSČM nepoděkovali Tchaj-wanu za 800 tisíc bezplatných roušek…“
Již na začátku však akce nabyla mezinárodní povahy. Dav „na dálku“ tleskal šéfovi senátu Vystrčilovi za to, že pojede na návštěvu Tchaj-wanu. Bylo řečeno, že z oficiálních míst neznělo díky Tchaj-wanu, který nám daroval například roušky zdarma. Působilo to na mě (reportéra Sputniku) tak, jako by se tím říkalo, že provincie Tchaj-wan není součástí Číny… Opět se tu nabízí otázka, nakolik je akurátní toto probírat v národě na náměstích České republiky. Chvilkaři vyzvali: „Pokud to nedokáže vláda, poděkujme Tchaj-wanu sami.“ Z tribuny se neslo, že během karantény „vyvstaly desítky palčivých otázek…požadujeme po vládě odpovědi…občanská aktivita zapůsobila, vláda shodila ze stolu nesmyslné návrhy na obrovskou finanční podporu bohatých leteckých společností. Mnoho otázek zůstává nezodpovězených.“
Chvilkaři kritizovali vládu, že během pandemie dávala zakázky čínským, nikoli českým firmám: „Proč jste dávali zakázky firmám bez zaměstnanců a firmám v exekucích?“ Chvilkařům vadilo, že vláda prý nalila do ekonomiky daleko menší objem peněz, než se předpokládalo: „Lidem, kteří přijdou o práci či zkrachují, pozdní pomoc nepomůže.“ Chvilkaři vzápětí zkritizovali vládu, že se špatně hodlá vypořádat se suchem. Prý chce stavět drahé přehrady, které vybuduje do dvaceti let, přitom by daleko lepší bylo podpořit krajinu, aby ta zadržovala vodu přirozeně a ve větším objemu…
„Ve 2 minutách ticha vyzní nezodpovězené [vládou] otázky…Vláda nás slyšet nechce, premiér s námi mluvit odmítá…Vláda vzala peníze obcím na podporu podnikatelů…“ (Chvilkaři)
V příští větě se chvilkaři opřeli do faktu, že se nyní v ČR pomalu vypořádáváme s korupcí. Jinými slovy se do jednoho pytle hodil koronavirus, sucho a korupce. A jak jsme na začátku říkali, kromě Babiše to slízl i Adam Vojtěch. Pro kaleidoskopický charakter začátku mítinku hovoří fakt, že zazněla kritika na způsob volby členů mediálních rad, zde vadilo, že Babišova partaj horuje pro volbu tajnou. Tento blok završilo provolání z tribuny: „Pane Babiši, jak jste přišel ke svému majetku?“ Na reportéra Sputniku to působilo zvláštně, resp. to, že se v demokracii nemá snad hlasovat tajně a že někomu vadí majetek… Chvilkaři se během mítinku pochlubili, že se sešli již 20krát.
„Nechceme, aby se v Praze rozhodovalo o tom, co potřebujeme v Pečkách.“ (Alena Švejnohová)
V minulých článcích jsme psali, že Babiš byl kritizován za to, že málo platí svým zaměstnancům.
Pocit kaleidoskopického výkladu se tím více posílil, protože něco takového bych si uměl představit v době vzkvétajících odborů před rokem 1989.
„Pane premiére, vy toho nemáte dost? Zato my toho máme dost,“ skandovali chvilkaři z tribuny. Poté se rozhostilo na Staromáku demonstrativní ticho, které mělo umocnit dojem z řečeného. Byla to metafora poukazující na to, že národ se „ptá, zatímco vláda mlčí“. Nato Staromák naléhavě mlčel, aby se podtrhlo „naléhavé mlčení vlády“.
Řečník na tribuně zdůraznil, že snad „v tichu vyzní všechny nezodpovězené otázky“. Chvilkařům vadí, že vláda vzala peníze obcím a dala je podnikatelům. Své námitky proti tomu na mítinku vyjádřila Alena Švejnohová, starostka Peček. Švejnohová řekla, že Pečky mají (kvůli vládě) propad v příjmech, které jsou přece důležité, a to „pro provoz školek, knihovny, kulturního domu, hasičů, hřbitova či veřejného osvětlení…sebrat samosprávě peníze, je ten nejlepší způsob, jak samosprávu omezit…máme právo samostatně hospodařit s prostředky, které nám přidělil zákon“. Švejnohová připustila, že díky tlaku starostů, stát něco obcím zase vrátil… Také řekla, že v čase korony si vlastně poradili v Pečkách sami…
„Vláda šáhla po opatření časově nevyhraněného omezení občanských a lidských práv…Nejsme ve válce, přesto jsme slyšeli úvahy o uzavření hranic na roky…“ (MUDr. Michal Šotola)
Chvilkaři kritizovali, že bylo podáno trestní oznámení na záchranářku, která upozornila na nedostatek pomůcek. Na mítinku promluvil lékař Michal Šotola. Ten potvrdil, že „následky nemoci covid-19 byly v naší zemi minimální“. Šotola pranýřoval vládu za zpřísňování opatření v době, kdy u nás kritických případů covidu začalo ubývat.
„Lidé dostávali větší strach, přestože vývoj v naší zemi důvod k tomu nepřinášel.“ Lékař kritizoval právní povahu různých vládních opatření. Veškerý dík tedy patří spíše personálu různých (zdravotnických) zařízení než přímo vládě. „Cítil jsem potřebu vystoupit proti atmosféře strachu, aby se více neprodlužovalo období nouzového stavu.“
Šotola se ptal, jak je možný takový současný chaos, že můžeme na jednu stranu do ZOO, školy jsou přitom zčásti zavřené… Covid jsme dle Šotoly zvládli díky lidem, kteří projevují sounáležitost. Po Šotolovi mluvila zpěvačka Dagmar Pecková. Řekla, že i když žije v Německu a je občanem Evropy, má co říci. Pecková vidí v prezidentovi nevděčníka, který málo děkoval lidem za způsob, kterým překlenuli krizi. Vadí ji, že jsou kádrováni umělci (prý jak po roce 1948) a málem posílání do polí (na brigády) a do výroby – „to už tady snad jednou bylo“. Pecková dále potvrdila, že i jí vadí politické tlaky na ČT i to, jak se na sociálních sítích šíří manipulace, v důsledku čehož se různé skupiny lidí štvou proti sobě. Pecková citovala Václava Havla, resp. jeho výrok o nenávisti, která, je-li, „kalí zrak a znemožňuje hledat pravdu“.
Po Peckové si vzala slovo členka spolku Milionu chvilek pro demokracii Veronika Vendlová. V podstatě sdělila, že jsme viděli, že když stát selhává, lidé si pomohou sami: „Spojila nás lidskost, vzájemná chuť pomáhat v komunitním dění a chuť táhnout za jeden provaz…“
Během mítinku přítomní vyslechli, že vláda selhává v boji se suchem, že „vláda jde na ruku firmám jako Agrofert, které se podílejí na ničení české krajiny“. Poté řečnil sedlák a lesník Daniel Pitek. Jeho hlavní myšlenkou bylo, že vláda svými opatření proti covidu „zastavila chod země, přerušila podnikání, mnoha lidem vzala práci“. Nicméně se domnívá, že je tu mnohem vážnější krize, a to klimatická. Na tomto poli vláda – dle Pitka – (opět) selhává, přitom dlouhodobě: „Ubývají zásoby spodní vody, před očima se nám rozpadají lesy, degraduje zemědělská půda…“ Pitek soudí, že vláda vše kamufluje a nepřijímá funkční řešení.
„Bude hůř…(dosavadní úspěchy chvilkařů nestačí, pozn. aut.) Nestačí to. Nestačí…Je třeba, aby někdo uchopil energii a přetavil v reálné výsledky…Něco se musí změnit. Chtěl bych vidět nové lidi. Chtěl bych, abychom spojili síly v cíli, který nás přesahuje…“ (Mikuláš Minář, 9. 6. 2020, Praha, Staroměstské náměstí)
Závěrečnou řeč držel předseda spolku Mikuláš Minář. Viditelně si projev užíval. Navrhl, aby si přítomní nalili čistého vína. S dramatickými pauzami prorokoval, že „bude hůř“. Hovořil o tom, že „premiér Babiš zneužívá svou moc, že nás čeká sucho a utahování šroubů“. Dokonce pravil, že si Babiš „privatizuje státní správu…peníze prý potečou k velkým rybám, obyčejní lidé budou mít smůlu…co na tom, že tolik lidí zkrachuje, hlavně, že přežije Agrofert“.
Minář nakonec bilancoval, že chvilkaři dvakrát zaplnili během dvou let Letenskou pláň, „uspořádali 20 velkých a 1 500 lokálních akcí, kterých se účastnily statisíce lidí po celé zemi“. Minář se řečnicky zeptal, „zda to bylo k něčemu“. Odpověděl si – „ano“. Doslova: „Přitáhli jsme párkrát pozornost celého světa…Pomysleme na to, kolik horších věcí se díky našemu úsilí nestalo.“
„Čeká nás fůra práce, vyhrňme si rukávy…“ (Mikuláš Minář, 9. 6. 2020, Praha, Staromák)
Mikuláš Minář nakonec vyzval občanskou společnost, aby si vyhrnula rukávy. Minář apeloval, aby lidé přišli k příštím volbám, a velké změny prorocky slibuje v roce 2021.
„Každý z nás proto (pro změnu) musí něco udělat. Zvyšme volební účast, to bude začátek. Rozhodovat se bude ve volebním roce 2021. Tehdy přijde naše chvíle. Naše síla je ve schopnosti zmobilizovat celou společnost. Až přijde tahle chvíle, využijeme veškeré naše nadšení. Spojíme statisíce lidí v největším úsilí, které kdy Česká republika viděla.“ Minář sní, že na podzim příštího roku oslavíme vítězství – „Máte mé slovo, že udělám všechno, co bude v mých silách.“ (dlouhý potlesk Staromáku) „Čeká nás fůra práce, vyhrňme si rukávy…“
