Avšak nikoliv očima nadšeného chlapce, profesionálního propagandisty či naivního diváka starého hollywoodského thrilleru, který předem ví, že Amerika nakonec zvítězí a zlo (tedy ti, kdo proti Washingtonu vystupují) bude tvrdě potrestáno, nýbrž očima doktora, který sleduje záchvat těžké nemoci.
Oba tyto názory jsou nejspíše vzdáleny realitě, a jejich zastánce snad můžeme (a dokonce i musíme) podezírat z jisté angažovanosti, tím zajímavější ale bude rozebírat názor představitele elity, který ani tak nenavrhuje jakési „léčení“, jako poukazuje na možné vyostření všech amerických problémů kvůli tomu, že je ohrožena nejen americká demokracie a pověst světového hegemonu, ale i samotný základ amerického blahobytu: americký dolar.
Je příznačné, že autorem této prognózy (nebo spíše apokalyptického proroctví) je nikoli řadový odborník nebo analytik, nikoli marginální novinář, ale představitel zcela jiné třídy, „ideální americké elity“ – Stephen Roach, který napsal pro Bloomberg sloupek uveřejněný pod poněkud nezvyklým pro americkou finanční agenturu emocionálním titulkem: Nastává krach dolaru.
Stephen Roach je doktor ekonomických věd, bývalý člen řídící rady Federálního rezervního systému USA, vedoucí vědecký pracovník vlivného analytického střediska Brookings Institution, bývalý vedoucí celého asijského směru, bývalý hlavní ekonom přední americké banky Morgan Stanley, a nyní vedoucí vědecký pracovník výzkumného střediska Jackson Institute od Global Affairs při Yaleské univerzitě, nejvlivnější vysoké škole „Břečťanové ligy”.
„Doba ,nepřiměřených privilegií’ dolaru jakožto hlavní světové rezervní měny končí. V 60. letech si vymyslel tehdejší francouzský ministr financí Valéry Giscard d’Estaing tento termín (,nepřiměřené privilegium’) hlavně kvůli frustraci, kdy si stěžoval na USA, které libovolně využívaly ostatního světa k podpoře své nadměrně vysoké životní úrovně. V průběhu téměř 60 let si svět jenom stěžoval, ale nic nedělal. Ty časy minuly.“
Když budou další pokusy o dedolarizaci ruského exportu nebo evropského importu a vůbec jakékoliv části světového finančního systému narážet v informačním prostoru na jízlivý sarkasmus „odborníků“, kteří vysvětlují, že dolar se nedá a ani není třeba ničím nahradit, měli bychom si vzpomenout na toto skvělé líčení problému: dokonce i přední americký odborník uznává, že status dolaru je privilegium, které poskytuje Spojeným státům nespravedlivé preference, a že životní úroveň v USA je podporována nikoli jakýmisi magickými úspěchy úřadů, nýbrž využitím těchto privilegií proti ostatnímu světu.
Nehledě na to, že se všechny problémy dolaru vyostřily v době koronaviru, poukazuje yaleský ekonom na to, že problémy mají systémový a strukturní ráz:
„Když nemají vnitrostátní úspory a chtějí přitom investovat a růst, využily USA ve značné míře úlohy dolaru jakožto hlavní světové rezervní měny a do značné míry využily přebytečných úspor ze zahraničí, aby spojily nespojitelné. Za to ale musely zaplatit cenu. Aby přilákaly zahraničí kapitál, měly USA deficit běžného účtu – který je nejširší mírou obchodu, protože zahrnuje investice – každoročně od roku 1982. Covid-19 a jím vyvolaná hospodářská krize maximálně rozšiřují tento rozpor mezi úsporami a běžným účtem. A vinu na tom má prudké zvýšení schodku státního rozpočtu.“
Podle jeho odhadů, když počáteční globální šok pomine a svět si uvědomí, v jakém stavu se nachází ve skutečnosti americká ekonomika, už v roce 2021 ztratí USD na 35 % své hodnoty vůči koši měn zemí, s nimiž mají USA mezinárodní obchod, a nebude to podle všeho zdaleka vrchol možné devalvace. Protekcionismus v podání administrativy Donalda Trumpa a poškození mezinárodní pověsti USA (a doktor Roach připomíná, že „mezinárodní vůdcovství“ je součástí podpory statusu dolaru) udělá tuto situaci ještě horší, když nechá nevyřešeným hlavní problém: Američané chtějí hodně utrácet (a v seznamu zájemců utrácet mnoho peněz je na předním místě vláda USA), ale spořit se odnaučili, a zásadně se nechtějí tomu znovu naučit.
Varování bývalého hlavního ekonoma Morgan Stanley je zvláště výrazné na pozadí zpráv o tom, že Fed USA nevidí možnost rychlého obnovení ekonomiky po koronaviru a také očekává, že budou dolarové úrokové sazby kolem nuly v průběhu asi dvou let.
Nedávný slib ministra financí USA Stevena Mnuchina, že znovu požádá Kongres USA o povolení ještě více zvýšit dluh (fakticky vytisknout peníze a dát je do rozpočtu) jen posiluje argumenty „dolarových pesimistů“. Je ale třeba uznat očividné: Spojeným státům zbývá jediný, typicky americký způsob ochrany svých privilegií. Stačí udělat tak, aby bylo všem ostatním zemím ještě hůř, než USA, a pak bude americký finanční systém a dolar vypadat zcela nadějně. Problém je ale v tom, že se svět od 60. let vážně změnil. A teď už sotva budou mít USA dostatek možností k tomu, aby podobnou operaci beztrestně provedly, i když Washington se to určitě pokusí udělat pomocí sankcí a provokací, mj. proti Rusku, Číně a Evropské unii.
